Hruška Mechelenská

PŮVOD: Belgie, Mechelen (Malines); 1830 ji vypěstoval major Esperén jako semenáč neznámého původu a nazval ji podle své ženy Josephine, poprvé byla popsána v r. 1830. 1856. Synonyma: Mechellenská, Mechelenská Malinská, Malinská zimní, Josefiny, Malinská zimní maslovka, Canella Josephina, Joséphine, Joséphine de Malines, Josephine von Mecheln, Josefinga, Poire de Malines, Pucelle de Malines.

RŮST: zpočátku bujný, později slabší růst, vytváří široce kulovité, středně velké koruny s kosterními větvemi rostoucími šikmo nahoru as postranními větvemi šlahounovitými, převislými, s krátkým, poměrně hustým plodonosným obrostem.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, hmyzem opelivá, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Avranšská, Boscova láhev, Júlová, Trévouxská, Viennská, Williamsova.

PLODNOST: raná (do 5 let po výsadbě), vysoká, pravidelná v dobrých lokalitách, jinak má tendenci ke střídání.

PLODY: menší (průměrně 90 g), pravidelné, široce kuželovité či vejčité, větší plody mírně zhrbolené. Slupka je pevná, hladká, málo lesklá, šedozelená až zelenožlutá, s tmavožlutým až hnědavým líčkem , po celém povrchu posetá lenticelami nebo drobnou rzí, zejména v okolí stopky a kalichu. Dužina je bělavá až nažloutlá, kolem jádřince až lososová, měkká, velmi šťavnatá, velmi jemná, rozplývavá. Chuť z dobrých poloh je výborná, jemně aromatická, muškátově kořeněná, pikantně sladkokyselkavá. Dužina na vzduchu hnědne.

Dozrávání: sklizeň asi polovině října, konzumně dozrává od 1. poloviny prosince, někdy až v lednu, vydrží bez ztráty chuti do února, někdy až do března. Je třeba vhodně naplánovat sklizeň, neboť předčasně obraté plody vadnou, příliš pozdě obraté zase ztrácejí chuť. Dobře snáší uskladnění v chladírnách.

VYUŽITÍ: výborná stolní hruška pro přímý konzum , moštování, sušení, výrobu džemů, marmelády, pyré a destilátů, v domácích podmínkách i pro výrobu kompotů, ačkoli má měkčí a hnědnoucí dužinu.

STANOVISTE: sluneční, i otevřené, pokud jsou dost teplé. Vyžaduje hlubké, úrodné a teplé půdy, zejména hlinité či hlinitopísčité s dostatečnou vlhkostí. Ve studených půdách velmi trpí kvalita plodů, v suchých stromech ani plody nedorostou do pořádné velikosti. V chráněných polohách s vlhčím vzduchem může trpět strupovitostí, která se projevuje zejména na listech. Vhodná je zejména do teplých poloh .

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i v květu, středně odolná vůči strupovitosti, málo náchylná k monilióze. Plody nepadají ve větru.