Smrk

PŮVOD: z Bosny a Srbska, v malém areálu na středním a horním toku řeky Driny. Tam jej v roce 1875 objevil prof. Pančić a sklizená semena rozeslal do evropských botanických zahrad. Ve své domovině roste na vápenatých severních svazích v nadmořských výškách od 800 do 1500 m, společně například s buky, smrkem obyčejným, jedlí bílou a borovicí černou. V Srbsku je zákonem chráněn.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 25-30 m, šířky 5 m, má úzkou sloupovitou korunu . Větve jsou krátké, dolní jsou skloněné. Borka je šedohnědá, odlupující se kulatými šupinami. Pupeny jsou červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice jsou dlouhé 5–20 mm, široké 1–2 mm, nápadně zploštělé, tupě špičaté, s kratičkou nasazenou špičkou, na líci tmavě zelené lesklé, na rubu se 2 širokými bílými pásky. Jehličí větvičku hustě obrůstá.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizoopelivý, větrem opelivý. Kvete v dubnu až květnu. Samčí šištice jsou světle červené, samičí purpurové.

PLODNOST: na jehličnan relativně raná.

PLODY: Šišky po 2–5 ks na větvičkách, dlouhé 3–6 cm, nejdříve namodralé či fialovopurpurové, později skořicově hnědé. Okraj semenných šupin je vlnkovitě zoubkatý. Drobná semena mají křídlo dlouhé 8 mm.

Dozrávání: od října do listopadu.

VYUŽITÍ: Jedna z nejvyhledávanějších parkových dřevin . Svým úzkým vzrůstem se hodí i do zahrad. Dobře snáší i městské prostředí. Mladé samčí šištice ještě před dozráním pylu a otevřením jsou jedlé syrové nebo uvařené. Používají se ik dochucení jídel, kterým dávají kyselou pryskyřičnou příchuť. Jedlé jsou i tepelně upravené nezralé samčí koblihy . Jejich srdce je po osmažení sladké a podobné sirupu. Jedlá jsou i syrová semínka, ale jsou příliš malá na očištění. Mladé výhonky bohaté na vitamin C lze jíst syrové, naložit do medu, sirupu či octa nebo použít na čaj.

Stanoviště: slunečné, klidně i chladnější. Nemá zvláštní nároky na reakci půdy, snáší kyselou s pH od 4 do 6, ale ve své domovině i jinde se mu výborně daří i na vápenité půdě . Dobře snáší i studené, vlhké půdy či mělké půdy, na mělkých ale nebývá dost větruodolný.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C) i v mladých výhonech, jelikož ty se zpod ochranných šupin uvolňují dost pozdě v rámci roku, vhodný i do mrazových kotlin.

PŮVOD: Evropa a Z Asie. V současnosti roste brzy na celé S polokouli. U nás roste na celém území od nížin po vysoké hory. Na horských svazích, v dolinách, rašeliništích a vlhkých místech s kyselou půdou je původní.

RŮST: rychlý, dorůstá výšky 30-50 ma šířky 10m. Má kuželovitou korunu, v rozvolněných porostech či v parcích zavětvenou až k zemi. Přeslenovitě vyrůstající větve jsou mírně vztyčené nebo mírně ohnuté k zemi, jen ve u vrcholu jsou vždy mírně vztyčené, větvičky převislé. Jehlice jsou tmavozelené, dlouhé až 2 cm, vyrůstají v závitnici, na průřezu čtyřhranné.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizoopelivý, větrem opelivý. Kvete od května do června v pravidelných 4letých cyklech. Samčí šištice (2,5 cm) jsou červenopurpurové, samičí šištice (6 cm) na konci loňských výhonů jsou nejprve červené a vzpřímené, po opylení zelené a převislé.

PLODNOST: pozdní, přibližně ve 40 letech od vyklíčení, každé 4 roky.

PLODY: koblihy jsou světle hnědé, válcovité, převislé, dlouhé až 16 cm, s tvrdými šupinami, nerozpadavé. Semena jsou tmavě hnědá a mají trojnásobně delší křídlo.

Dozrávání: v prvním roce v říjnu.

VYUŽITÍ: Parková a lesní dřevina do vlhčích a chladnějších oblastí. Mladé, nezralé samčí šištice jsou jedlé syrové nebo po tepelné úpravě. Opražené jádro nezralých samičích koblih je sladké a sirupovité. Semena jsou jedlá, s jemně pryskyřičnou příchutí, ale příliš malá na manipulaci. Mladé výhonky plné vitamínu C jsou chutné zasurova, naložené v medu, sirupu, slaném nálevu či v čaji. Vyrábí se z nich smrkové pivo. Esenciální olej z jehličí se používá v parfumerii as pupeny, jehličím a pryskyřicí má antibiotické, antiseptické, sedativní účinky a podporuje vykašlávání. Středně tvrdé, pružné a ve vodě trvanlivé, lehké, světlé dřevo se využívá ve stavebnictví, truhlářství, při výrobě hudebních nástrojů, papíru apod. Je zdrojem burgundské smůly a terpentýnu . Červci a mšice na něm tvoří medovici , kterou sbírají i včely medonosné.

STANOVISTE: sluneční až polostín. Preferuje dostatečně vlhké půdy , ale zvládne většinu půd, včetně vlhkých a studených, chudých rašelinitých či mělkých, ačkoli na těch není až tak odolný vůči větru, nesnáší vápenité půdy . Preferuje pH půdy mezi 4 a 6. Je citlivý na kyselé deště způsobené emisemi při spalování uhlí bez filtrů.

ODOLNOST: velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45,6 °C, středně odolný vůči větru, dobře snáší podmáčené půdy .