Švestka Vlaška

PŮVOD: pravděpodobně Itálie, stará odrůda, existuje mnoho jejích typů.

RŮST: v mládí středně bujný, vzpřímený až polovzpřímený, později mírný, tvoří středně velké, kulovité, hustší, později převislé, deštníkovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: je samoopélivá , kvete středně brzy až pozdě , je dobrým opylovačem.

PLODNOST: středně raná, maximálně středně vysoká kvůli červivosti, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 28-31 g), oválné, k oběma koncům zúžené, nesouměrné. Slupka je pevná, hladká, pod světle modrým osříněním fialovomodrá až tmavomodrá , místy rezavá, v plné zralosti se dá stáhnout z plodu, je nakyslá. Dužina je žlutozelená až zlatožlutá, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až nasládlá, aromatická, výborná . Pec se velmi dobře odděluje od dužniny.

Dozrávání: pozdní, 6 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna až začátkem září.

VYUŽITÍ: je vhodná pro přímý konzum i univerzální zpracování : sušení, výrobu džemů, marmelády, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet či do švestkových koulí.

STANOVISTE: sluneční, teplé, chráněné. Nejlépe se jí daří v hlinitých, úrodných a vlhčích půdách. Je vhodná jen do teplých poloh .

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květiny kvetou pozdě , tak lépe unikají pozdním jarním mrazem. Napadají je silnější obalovač švestkový ( Cydia funebrana ) a pilařka švestková ( Hoplocampa minuta ), takže často bývá červivá. Je náchylnější na šarku. Při dlouhotrvajících deštích plody praskají a trpí moniliózou ( Monilinia spp. ).