Hruška Tatarova (hruškojeřabina)

PŮVOD: ČR, Praha, vyselektoval ji v r. 2010. 1857 Mathias Tatar v Pražské botanické zahradě ze semen "šípové hrušky" - jeřabinohrušky lachté ( Sorbopyrus auricularis či Sorbopyrus bollvylleriana ), tedy spontánního mezirodového křížence hrušky a jeřabiny, pravděpodobně jeřabiny mukyňové. Původní spontánní kříženec byl zaznamenán v Alsasku již v roce. 1599 a popsaný Jeanem Bauhinem v Historia plantarum universalis z r. 1599 1650. Botanický název má Sorbopyrus auricularis var. bulbiformis .

RŮST: bujný, vyrovnaný, zdravý a štíhlý růst, vytváří krásný kompaktní strom s kuželovitou korunou, vhodný i jako okrasný prvek do zahrady.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy. Vhodné opylovače: nebyly prověřeny, ale opylují ji zřejmě jiné hrušky kvetoucí v podobný čas. Amanliská , Avranšská , Anglická bergamotka , Drouardova , Hardyho máslovka , Koporečka , Mechelenská , Pstružka , Salisburyova.

PLODNOST: středně raná (asi 8. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: na hrušku malé, na křížence velké (průměrně 50 g, 4 cm), tvarově podobné zploštělému jablíčku. Slupka je zelená, ve zralosti zlatožlutá s červeným líčkem , poseta četnými lenticely. Dužina je žlutá, máslovitá, měkká, šťavnatá . Chuť je výborná, sladká, kořeněná, jemně připomínající exotické ovoce .

Dozrávání: sklizeň koncem srpna a začátkem září, ještě ve světle zeleném stavu, neboť v plné zralosti je velmi atraktivní pro vosy a sršně a po plném vyzrání na stromě rychle ztrácí kvalitu. Dozrává velmi rychle po sklizni a není třeba otálet s jejím konzumem a zpracováním.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, výrobu džemů, destilátů, kompotů.

STANOVISTE: sluneční. Je nenáročná na kvalitu půdy, ale preferuje propustnou a dostatečně vlhkou, nikoli zamokřenou půdu. Daří se jí i ve vyšších chladnějších polohách s drsnějším klimatem.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, netrpí rzí hruškovou ( Gymnosporangium sabinae ) ani merami hruškovými ( Psylla pyri ).