Hloh Lavallov

PŮVOD: Francie, Seine-et-Oise, Arboretum de Segrez nedaleko Paříže, objevil jej Pierre Alphonse Martin Lavallée v roce 1870 – mezidruhový kříženec mateřského druhu hlohu mexického (Crataegus mexicana syn. C. stipulacea) a otcovského druhu hlohu pozdního (C. calpodendron). Správně by se měl podle objevitele nazývat hloh Lavalléeův (podle latinského Crataegus × lavalleei), ale v češtině se běžně používá název hloh Lavallův (Crataegus × lavallei).

RŮST: vzpřímený, umírněný, dorůstá do výšky 3–9 m a šířky 3–7,5 m, vytváří oválnou až kulovitou, kompaktní korunu. Větve jsou méně trnité než u jiných druhů hlohu, s trny dlouhými do 5 cm. Oválné, nepravidelně zubaté listy jsou kožovité, tmavozelené, na podzim se zbarvují do bronzova až vínově červené a zůstávají velmi dlouho na stromě, plody ještě déle.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylován hmyzem, s oboupohlavními květy uspořádanými v chocholících, které kvetou u nás v květnu až červnu.

PLODNOST: velmi raná, pravidelná, středně vysoká až vysoká. Výchovným řezem je vhodné oddálit vstup do plodnosti, aby strom nejprve rostl.

PLODY: na hloh středně velké (průměrně 16–20 mm), eliptické, oranžovočervené, pevné. Dužnina je polotuhá, šťavnatější, méně moučnatá než u našeho hlohu jednosemenného. Obsahuje asi 4 semena, která jsou seskupena tak, že připomínají pecku. Chuťově se výrazně liší – chybí typická hořkost našich hlohů, převládá sladkokyselá chuť velmi připomínající šípky, zejména později během zimy.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozvolné – v teplých oblastech začínají plody dozrávat zhruba v polovině září a vydrží na stromě velmi dlouho až do zimy, v některých letech dokonce až do začátku února, aniž by opadávaly. Pouze při náhlých změnách vlhkosti půdy může část z nich popraskat. Plody neměknou ani působením mrazu. Konzumně zralé jsou ihned po utržení ze stromu a v chladu vydrží asi týden až dva.

VYUŽITÍ: strom vhodný do parků, menších i větších zahrad, ale také do mezí, větrolamů a živých plotů, je velmi dekorativní po celý rok: bez listí stříbřitě zbarvenou borkou, v době vegetace tmavozelenými zdravými listy a bílými květenstvími, i později chocholíky zrajících plodů, které na stromě vydrží až do zimy. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci samotné nebo jako atraktivní ozdoba dezertů, k výrobě džemů, přesnídávek, pyré či k sušení do čajových směsí podporujících činnost srdce. Léčivé účinky mají i květy – čaj z nich podporuje činnost srdce, pomáhá při nervozitě, zlepšuje spánek a snižuje krevní tlak.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo mírně polostinné, ideálně teplé a prosluněné místo, aby stihlo dozrát co nejvíce plodů. Není náročný na půdu, preferuje dobře propustnou, ale snese i jílovitou. Nejlépe se mu daří v teplých a středně teplých oblastech.

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do asi –25 °C, kvete pozdě a květy jsou dobře mrazuvzdorné, nebývají poškozovány pozdními jarními mrazíky. Po zakořenění je suchovzdorný, ale snese i dočasné zamokření půdy, větrné lokality i znečištěné ovzduší. Na rozdíl od jiných hlohů netrpí bakteriální spálou ani rzí (Gymnosporangium globosum).