Ořech královský Jupiter

PŮVOD: ČR, náhodný semenáč nalezený na hranicích s Rakouskem nedaleko Valtic kolem r. 2009. 1955 a vybrán na Šlechtitelské stanici ve Valticích, registrován v roce 1971.
RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, koruny vytváří široké, kulovité až rozložité, řídké, mírně převislé. Kosterní větve rostou mírně šikmo vzhůru a dobře obrůstají slabšími postranními větvemi. Raší pozdě.
OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivý, samičí květy vzkvétají 5-8 dní po začátku kvetení samčích jehňád, kvete pozdě. Vhodné opylovače: Mars , případně Lake.
PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, spolehlivá . Plodí zejména na konci jednoletých výhonů.
PLODY: velké (průměrně 14,5-15,7 g, 45,5x37x34 mm), široce vejčité až oválné, s nepatrnou špičkou. Rubina je středně hrubá, tmavozelená se světle žlutými tečkami, ve zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořepina je středně hrubá, polopapírová, jemně zvrásená, šedohnědá, středně dobře až velmi dobře luskatelná. Jádro je velké (51-58 % hmotnosti plodu), světle hnědé až hnědé, velmi dobře vyplňuje skořápku. Chuť je mírně nasládlá, aromatická, výborná a lahodná zejména v čerstvém stavu , v suchém stavu má více hořkosti.
Dozrávání: středně časné až pozdní, začátkem 3. dekády září, dozrává rovnoměrně .
VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum čerstvých jader a zpracování sušených, nejlépe ve směsi s jinými odrůdami. Jádra obsahují hodně vody, je třeba je rychle vysušit. Při skladování nesesychá , ale může se částečně otevírat.
STANOVIŠTE: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazové kotliny, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda mu vyhovuje středně těžká, hlubší, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy či příliš těžké a zamokřené půdy. Nesnáší příliš vysokou hladinu podzemní vody, ale je náročný na vláhu v době růstu a zejména zrání plodů. Vhodný do všech pěstitelských oblastí.
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě, pozdě raší, takže většinou nebývá poškozován pozdními jarními mrazy . Během vegetace je náchylnější k antraknóze, hnědnutí a následnému vysychání jader. Při nadbytku dusíku se mohou projevovat příznaky nadměrné papírovitosti, když skořepina na některých plodech zcela chybí.