Jabloň Aderslebenský kalvil

PŮVOD: Německo, klášter Adersleben, v r. 1839 vyšlechtil zahradník Lichthardt na základě pověření úředníkem Meyerem jako křížence Kalvily bílého zimního a zřejmě Cara Alexandra, přestože se uvádělo, že jedním z rodičů je Grávštýnské (to má ale velmi špatnou klíčivost pylu). Synonyma: Aderslebener Calville, Aderslebener Kalvill, Aderslebener Kalvill-Samling, Adersleber Calvil, Adersleber Calvill, Adersleber Kalvil, Adersleber Kalvill, Calville d'Adersleben, Kalvil Aderslebenskii.

RŮST: středně bujný, vytváří rozložité koruny.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivý, hmyzem opelivý, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Coxova reneta, Croncelské, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní.

PLODNOST: raná, vysoká, téměř pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (až 250 g), kalvilovitého tvaru, žebrovité. Slupka je žlutá s hnědočerveným líčkem. Dužina je žlutobílá, středně tuhá, velmi křehká, jemná, velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselkavá, kořeněná, dobrá až výborná.

Dozrávání: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrávají v prosinci, vydrží do března. Vyžadují vlhčí uskladnění, jinak vadnou.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum a pečení či výrobu pyré.

Stanoviště: sluneční i otevřené, dobře snáší větrné polohy. Upřednostňuje hluboké, výživné, spíše lehčí, písčitohlinité půdy. V nepříznivých, jílovitých, těžkých půdách předčasně opadávají listy a plody se nevyvíjejí dobře a je náchylnější k rakovině. Snese také chladnější polohy.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, středně v květu, středně odolná vůči strupovitosti a padlí, méně odolná vůči spále růžokvětých ( Erwinia amylovora ).