Napodobujme péči lesa

Podzimní či jarní výsadbu stromů už máme úspěšně za sebou a jemné vlásečnice kořínků přerůstají dnem i nocí hlouběji do půdy za tiché přítomnosti rozmanitého půdního života. Mladé svěží výhonky se táhnou ke slunci a šťavnaté lístky sbírají hojnost slunečních paprsků. Mohlo by se zdát, že osázené stromky můžeme opustit a ponechat samy na sebe a ony nám vyrostou v mohutné a dlouhověké stromy. Vždyť přece i les roste sám od sebe a nikdo se o něj příliš neohlíží, tak proč by to nemohlo jít is mladičkými ovocnými štěpy? Stromy v lese se sejí samy a když jim to dovolíme, většinou rostou od semínka na jednom místě po celý život – bez přesazování .

Jenže ovocný strom či jiný strom ze školky předtím, než zapustí své kořeny na konečném stanovišti, je přesazován hned několikrát. A každé přesazování znamená ztrátu kořínků a stres. Ať jsme jakkoli opatrní, kořínky vždy porušíme , nejjemnější vlásečnice ani při úmorné snaze nevykopeme celé a tak musí nově po oslabení regenerovat. Ať se nám to líbí nebo ne, doba přesazování je nejvýraznějším zásahem a stresem v životě stromu. Co tedy dělat, aby byl stres co nejmenší a ujímatelnost stromků co nejvyšší?

  

Předpokládejme, že výsadba proběhla v nejlepším pořádku – důkladně jsme vysadili kvalitní stromek na semenném podnoži, do výsadbové jámy přidali biouhlí , stromek přivázali hrubým úvazkem k pevnému kůlu , kmínek ochránili před ohryzem pletivem a nezapomněli jsme ani na hluboký. Jak se však o vzmáhající štěp starat v letech nadcházejících?

Jednou ze základních podmínek úspěchu je nenechat výsadbovou mísu, tedy kruh kolem stromu o průměru asi 1,5 až 2 m, zarůst vytrvalými trávami. Zatímco stav bez podrostné vegetace při pěstování stromků na slaborastoucích podnožích a ovocných keřů je celoživotní nutností, při péči o dlouhověké ovocné stromy na semenných podnožích postačí na několik let v mládí, většinou 5 až 10 - v závislosti na vláhových podmínkách. Čím v sušším regionu stromek vysadíme, tím delší zatravnění oddalujeme. Půdu kolem stromku kypříme , aby nezarostla kompaktní travní kočinou. Ta totiž vytváří reálnou konkurenci a potlačuje růst mladého stromku, který ještě nemá kořínky rozrostlé a zesílené. Znakem dobrého přijetí je bujný růst svěžích výhonků. Již v prvním roce by měly dosáhnout délky 0,5 m až 1m.

Aby nám však motyka zcela nepřirostla k rukám, namísto neustálého okopávání zvolme raději nastýlání půdy pomalu se rozkládajícím organickým materiálem. Napodobujeme tak podmínky lesa, kde mladé stromky odrůstají pod peřinkou lesní hrabanky, každoročně zásobované novým přísunem materiálu v podobě spadaného listí. V rozvážně tikajícím geologickém čase se nám právě díky hromadění odumřelých rostlinných zbytků vytvořily silné vrstvy humusem bohatě zásobených půd. Proto je neustálý přísun organické hmoty na obdělávanou půdu základním předpokladem udržení a zvyšování půdní úrodnosti .

Půdu nastelme hned po výsadbě nebo nejpozději na jaře, dříve než prostor přerostou kořínky pýru a vytrvalých trav. Nejprve kruh kolem stromku důkladně překypříme . Pokud je stromek zasazen v kopci, vytvoříme jakousi malou terásku . Trsy travní drviny použijeme k vytvoření mírně šikmé spodní hrany. Díky lokálnímu srovnání terénu zachytíme při větší srážce vodu, která by jinak v kopci rychle odtekla. Na pokypřenou půdu rovnoměrně navrstvíme kompost nebo hnůj . Nejlepší je takový, jaký máme právě k dispozici – kravský, koňský, ovčí či zaječí. Vyvarujme se snad jen přímého používání kuřecího trusu a připravme si z něj raději ředěné zálivky. Dbáme, abychom hnůj nepřihrnuli až přímo ke kmínku stromku. Na vrstvu výživné hmoty zase navršíme vrstvu bohatou na uhlík : listí, seno, slámu, zavadlou posečenou trávu či dřevní štěpku, což zůstala z větví po zimním řezu. Takto navršený talíř organické hmoty brání přerůstání plevelů, pomalým rozpadem postupně uvolňuje živiny , obohacuje půdní život a vytváří kvalitní humus . Pokud tráva začíná vrstvou přerůstat, je dobré spoustu odhrnout, prostor okopat a nově nastlat v původní silné vrstvě. Proti přerůstání plevele nám pomůže i kokosový koláč , který umístíme kolem kmínku buď místo mulče nebo na mulč (déle vydrží), případně mezi mulč a hnojivo.

V případě, že máme na pozemku zvýšený výskyt hlodavců , volíme raději pravidelnou okopávku motykou před dlouhodobým mulčováním a snažíme se přilákat přirozené predátory . Máme-li sad v otevřené krajině, přilákejme plazy a draví ptáci . Užovkám nachystejme doutnající kupu starého sena nebo hnoje, spoustu kamení na vyhřívání slepouchů a ještěrek a dravým ptákům zhotovme bidlo, na které sesednou. Postačí dlouhý dřevěný kol zasazený pevně do země. Podstatné je, aby mírně vyčníval nad okolní mladou vegetaci. V blízkosti sídel nám pomohou i kočky .

 

Podobně nastýláme i ovocné keře a drobné ovociny – rybíz, angrešt, josty, aronii, zimolezy, maliny i ostružiny. I starší keře se nám odvděčí za mělkou okopávku a nastlání. Pokud se slepičky ve výběhu často těšily z hrabání ve stínu rybízu, zkontrolujte, zda neobnažily svrchní kořínky a krčky keříčků. V takovém případě keře slabě a málo odnožují a je dobré je znovu přihrnout půdou, za což nám v kombinaci s řezem v dalším roce dají množství silných zmlazujících výhonů. Na mladém dřevě se zase dočkáme kvalitnější úrody a předejdeme zestárnutí krov.

Podrostující podnož

Životní síla kypí odevšad. Na letošních štěpech nalité poupata rozevírají své mladé lístky slunci naproti. Když se podíváme blíže, zjistíme, že zároveň s nimi se probouzí i spící očka podnože. Vyslepujeme je dříve, než by stihly přerůst stále choulostivý štěp a případně již přerostlé výhonky krátíme. Podrůstající podnož se může objevovat dlouhodobě například u švestek a meruňek zaštěpených na myrobalánu – zde je třeba ho odstraňovat pravidelně.