12% DPH

PŮVOD: druh pochází ze Středomoří a JV Evropy, Balkánského poloostrova, střední Itálie, Malé Asie a Sýrie. Najdeme ji od Anglie přes Francii a Německo až po Ukrajinu a evropskou část Ruska, na Kavkaze a v S Íránu. Lidově se nazývá také „babské ucho“. Původ tohoto kultivaru není znám, vznikl někdy v 90. letech 20. století. Proslavil ho holandský zahradní designér Piet Oudolf, který jej rád používal ve svých prérijních zahradách.

RŮST: v kořeni přezimující trvalka dorůstající výšky i šířky 30-90 cm. Její hrubé, široké, chlupaté, vejčito-trojúhelníkové, středně zelené listy vytvářejí kopečky, ze kterých vyrůstají načervenalé stonky s purpurovými květenstvími.

OPELOVACÍ POMĚRY: zřejmě samoopelivá, hmyzem opelivá, s oboupohlavními květy. Bohatě kvete purpurovými, hluchavkovitými, voňavými květy uspořádanými do četných přeslenů, po seříznutí květů opakovaně od června do září .

PLODNOST: při ponechání květin vysoká a pravidelná.

PLODY: vejčité, malé, hnědé, matné tvrdky se semeny.

Dozrávání: v červenci až září.

VYUŽITÍ: velmi atraktivní trvalka pro nás i pro hmyz, jelikož je velmi nektarodajná. Kulinární využití: drobné květiny můžeme střídmě přidat jako koření při grilování v alobalu, k ochucení dipů, omáček, dresinků, salátů či chlebíčků nebo jako jedlou dekoraci dezertů, ovocných salátů či zmrzlin. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať se používají ve formě čaje, působí jsou protizánětlivě, používají se k léčbě pomočování a externě k hojení ran.

Stanoviště: slunečné, není náročná na půdu, má v oblibě dobře propustné půdy s vyšším pH. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh .

ODOLNOST: středně mrazuodolná do -23 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, více ji mohou poškodit zejména slizňáci na začátku rašení či při umístění ve velmi těžké půdě hniloba kořenů či verticiliové vadnutí.

PŮVOD: hory Evropy – Alpy, Karpaty. Roste ve vyšších horských polohách, málokdy pod nadmořskou výškou 1500 m nm, častěji na silikátovém podkladu, v Alpách až do nadmořské výšky kolem 2850 m, často až po hranici lesa.
RŮST: pomalý, dosahuje výšky 10-25 ma šířky 6 m, ale zřídkakdy přiroste více než 30 cm za rok. Dožívá se i 1000 let . V mládí je koruna kompaktní, vejčitého tvaru, později řídne. Borka je červenohnědá až šedohnědá s podélnými prasklinami. Jehličí vyrůstá ve svazcích po 5, dorůstá délky 5–10 cm, na vnitřní straně je bělavý pásek.
OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomá, ale silně cizoopelivá, opylovaná větrem. Dobře ji opylují jiné druhy borovic. Kvete v květnu až červnu. Samčí šištice vyrůstají na bázi letorostů, jsou tmavožluté až načervenalé, samičí šištice jsou drobné a vyrůstají na koncích výhonů, jsou tmavočervené až fialové.
PLODNOST: v přirozeném prostředí vstupuje do plodnosti až po 40-60 letech od vyklíčení, při pěstování to může být již cca. po 12 letech . V přirozeném prostředí rodí přibližně každé 2-3 roky, ale až jeden ze 4-10 let je semenný, tedy úroda je bohatá.
PLODY: kobliha je vejčitá, dlouhá 5–8 cm, neotevírá se. Semena v ní jsou červenohnědá, bez křídla, velká 8x10 mm a jsou jedlá a velmi chutná.
Dozrávání: po více než roce od opylení, v září. Zralé koblihy se neotevírají.
VYUŽITÍ: Semena jsou jedlá a velmi chutná, ale s jemnou příchutí terpentýnu. Dají se jíst syrové nebo osmažené, lze z nich získat těkavý jedlý olej. Na plátky nařezané nezralé koblihy lze macerovat v alkoholu nebo v sirupu, kterým dodávají výbornou chuť. Používají se často i na bonsaje nebo se sázejí do parků a zahrad ve vyšších polohách či chladnějších oblastech nebo lze použít i jako větrolam či zábrana proti tvorbě lavin a erozi půdy v horách.
STANOVISTE: slunečné, bez konkurence jiných stromů. Preferuje dobře odvodněné písčité nebo štěrkovitě-hlinité půdy, ale snese i vlhké jílovité půdy. Není náročná na množství živin v půdě. Nevyhovují jí jen špatně odvodněné, bažinaté půdy. Dobře zakořeněné rostliny tolerují sucho .
ODOLNOST: velmi silně mrazuodolná až do -43 °C, velmi dobře snáší silný vítr, po zakořenění je dobře suchuvzdorná. Odolná vůči houbě měchýřnatce vejmutovkové ( Cronartium ribicola ).

PŮVOD: Evropa, Asie.

RŮST: pomalý a tvarově velmi variabilní růst od vzpřímených vyšších keřů až stromů dosahujících 5-15 ms kuželovitou korunou přes nejčastěji se vyskytující středně velké keře až po rozložité nepravidelné nízké keře o šířce 4m.

OPELOVACÍ POMĚRY: dvoudomá větrem opelivá rostlina, pro tvorbu plodů potřebujete samčí a samičí rostlinu. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: středně raná (po 5-7 letech první plody, které dozrají po 2-3 letech), v případě přítomnosti samčí rostliny vysoká a spolehlivá.

PLODY: Galbulusy, tedy zdužnatělé samičí koblihy tmavě modré barvy, které osřiněné vypadají jako světle modré. Jsou kulaté a velké asi 5-9 mm a obsahují 3 semena.

Dozrávání: Dozrává po 2-3 letech v říjnu.

VYUŽITÍ: Plody obsahují silice, pryskyřice, hořčinu juniperin, cukry, organické kyseliny apod. Většinou se sušené používají běžně v kuchyni při přípravě zvěřiny či kysaného zelí , různých nádivek apod. Uplatnění našli iv nápojích , nejen v borovičce a ginu, ale také v různých limonádách, například. ve fermentované "smrce". Silice působí močopudně, silně antisepticky a používají se k dezinfekci močových cest , při dně a revmatu, ale je třeba je používat s mírou, neboť ve velkém množství umí podráždit močové cesty. Také se používají při trávicích problémech a problémech se žlučníkem . Nesmějí je užívat těhotné ženy, protože by mohly způsobit potrat.

STANOVISTE: sluneční nebo slabý polostín, nesnáší stín. Snáší širokou škálu půd , nejlépe je vyhovují neutrální až mírně zásadité, ale snese i velmi kyselé, i velmi zásadité. Preferuje dobře odvodněné půdy, ale dokáže růst iv těžkých jílovitých.

ODOLNOST: Je silně mrazuodolná , ale mladé výhonky mohou být poškozeny pozdními jarními mrazy. Starší rostliny velmi dobře snášejí sucho .

PŮVOD: Středomoří od Maroka a Španělska až po Řecko, Turecko a Blízký východ, dnes se pěstuje v subtropech celého světa.

RŮST: relativně pomalý. Je to stálozelený keř, vzácněji strom dorůstající výšky 1,8-2,5 m (v domovině i 8-10 m). Má černohnědou borku a střídavě rostoucí, řapíkaté, charakteristicky kožovité, stálozelené, aromatické, podlouhlé až kopinaté listy.

OPELOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, tedy některé rostliny mají jen samičí květiny, jiné jen samčí ak tvorbě plodů je třeba obojí.

PLODNOST: středně raná.

PLODY: malé (průměrně 1 cm), vejčité, v plné zralosti tmavě purpurové bobule s 1 semenem. Asi 30% plodu tvoří olej a asi 1% esenciální olej.

Dozrávání: v září.

VYUŽITÍ: v zahradě má okrasné uplatnění pro jeho pěkné bílé květy a charakteristické listy. Ve Středomoří je často pěstován jako živý plot . Láká opylovače a ptáky a přispívá k biologické rozmanitosti zahrady. Od antiky byl pěstován jako léčivá rostlina a pepř - bobkový list . V kuchyni má nenahraditelné zastoupení k ochucení polévek, omáček a některých dušených jídel. Je klíčovou součástí bouquet garni . Silice v listech mají antibakteriální účinek a jsou součástí směsí pro nakládání masa a jiných potravin. Podporují trávení. Z plodů se lisuje olej , který je antibakteriální, fungicidní a často se využívá iv parfumerii či při výrobě tzv. aleppského mýdla . Vavřín (Laurus) byl v antice symbolem slávy a vítězství, z větviček s plody (bobule latinsky je bacca) se vily věnce na ozdobu těch, kteří dosáhli úspěchu nebo i určitý kvalifikační stupeň. Od označení jejich nositelů (bacca laureatus) jsou odvozena slova bakalář a laureát, používaná i dnes.

Stanoviště: sluneční až slabý polostín, vlhká, ale dobře odvodněná půda, po zakořenění dobře snáší sucho. U nás vhodný k pěstování v přenosných květináčích, zimních zahradách, sklenících či fóliovnících či na chráněných terasách ve městech.

ODOLNOST: mladé rostliny nevystavujeme mrazu, starší jsou spolehlivě mrazuodolné do -5 °C ve fázi dormance, mohou zvládnout i krátkodobý pokles do -10 °C až -15 °C, kdy se sice odlistí, ale později během jara a léta regenerují. Je odolný vůči většině chorob a škůdců, mohou ho ale napadat (zejména ve sklenících) puklice, mšice a roztoči. Po zakořenění je silně suchuvzdorný.

PŮVOD: Čína a sever Korejského poloostrova, kde roste ve světlých opadavých lesích, na travnatých stránech a svazích, v nadmořské výšce od 800 až do 2800 m nm

RŮST: středně bujně, dorůstá výšky 60 cm a šířky 50 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Listy jsou 2–3 trojčetné, řapíkaté a lysé, velmi dekorativní laločnaté.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopélivá, s nápadnými oboupohlavními chasmogamickými (opylovanými hmyzem) květy i později vzkvétajícími nenápadnými kleistogamickými květy, které se opelí samy, bez pomoci hmyzu. Kvete od dubna do června nápadnými, sytě růžovými květy ve tvaru srdce uspořádanými do jednostranných třásní.

PLODNOST: pravidelná, vysoká.

PLODY: tobolky s elaiosomem ("maskem") pro mravence, které je rozšiřují.

Dozrávání: v červenci, případně srpnu.

VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka zejména do polostínu pod stromy , které na jaře ozvláštní svými nápadnými květy a listy.

Stanoviště: polostín, případně sluneční, kde ale vyžaduje dostatečně vlhkou půdu . Preferuje humózní, lehčí půdu, spíše neutrální až mírně kyselou. Je vhodná do teplých, středně teplých i vyšších poloh .

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v kořeni až do -40 °C. Nezvykne trpět chorobami či škůdci. Někdy ji mohou poškodit mšice, slizňáky, šneci či padlí, rez nebo antraknóza.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Kvete velkým bílým květem s mírnou sladkou vůní. Dorůstá výšky 60 - 100 cm. Kvete skoro nepřetržitě od června do září. Mrazuodolná odrůda růže.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Výjimečná množstvím květů intenzivní červené barvy a výrazné vůně. Roste do výšky 80 - 100 cm. Kvete od června do října. Květ vhodný i pro řez. Mrazuodolná odrůda růže.

Plnokvětá růže ze skupiny čajohybridů oranžové barvy se žlutým nádechů as jemnou vůní. Keř vysoký 80 - 120 cm. Kvete od června do září. Květ vhodný pro řez. Mrazuodolná odrůda růže.

Velkokvětá růže syté žluté barvy s jemnou vůní ze skupiny čajohybridů. Keř roste do výšky 60 – 100 cm. Kvete od června do září. Odrůda růže dolní vůči mrazu a chorobám.

Velkokvětá růže tmavě červené barvy s příjemnou vůní. Keř dorostná do výšky 80-100 cm. Kvete bohatě, opakování od června do září. Odolná odrůda růže.

Velkokvětá keřová růže ze skupiny čajohybridů krémově bílé barvy s výraznou vůní. Dorůstá výšky 80 - 100 cm. Kvete průběžně do konce září. Odolná odrůda růže.

PŮVOD: východní Středomoří a Krym, na skalách, zdech a suchých svazích.

RŮST: středně rychlý. Je to stálozelený polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Díky glykosidu rutinu je zbarven žlutozeleno až zelenomodro, je výrazně aromatický. Listy jsou trojúhelníkovité, střídavé, perovitě složené, slabě dužnaté a jejich koncový lístek má vejčitý tvar.

OPELOVACÍ POMĚRY: Kvete od června do srpna až září krásnými žlutými květy uspořádanými v květenstvích.

PLODNOST: každoroční, pravidelná.

PLODY: laločnaté tobolky na vzpřímené stopce.

Dozrávání: od srpna do října.

VYUŽITÍ: Celá rostlina je pro lidi mírně toxická , takže pro případnou konzumaci či léčivé použití je vhodná jen v malých dávkách. Kulinární využití: listy se v malém množství používají syrové do salátů nebo jako silně aromatické a hořké koření či do čaje . Léčivé použití: listy obsahují rutin, který má prospěšné účinky na oběhový systém . Používají se externě k výplachu očí či k hojení ran . Při opatrném vnitřním použití mají protikřečové účinky při bolestech žlučníku a ledvin, zvyšují pružnost cév, omezují sklerózu nebo snižují menstruační bolesti, ale nesmí se užívat během těhotenství, neboť mohou způsobit potrat. Rutový esenciální olej se používal již od starověku, využívá se v parfumerii i na ochucování jídel , působí i proti roztočci chmelovému . Její silné aroma odpuzuje některé druhy hmyzu, například je vhodné sázet ji k růžím či malinám , mělo by i odpuzovat kočky .

Stanoviště: polostín nebo slunné, se sušší, dobře odvodněnou půdou. Je nenáročná na obsah živin v půdě.

ODOLNOST: mrazuodolná do asi -15 °C. Po zakořenění silně suchuvzdorná a tepluvzdorná . Pro předcházení hniloby doporučujeme sázet do dobře odvodněné půdy, jako prevenci proti padlí teplé místo s dostatečným prouděním vzduchu. Pro silné repelentní účinky nebývá poškozována hmyzem.

PŮVOD: Středomoří, pěstuje se v mnoha oblastech světa, v některých i splaňuje (např. Makaronézie, jižní část Severní Ameriky).

RŮST: středně rychlý. Je to stálozelený polokeř, vysoký 40–200 cm, aromatický, bohatě větvený, s hustě olistěnými větvemi. Listy jsou protistojné, bez stopky, čárkovité, na rubu bílo chlupaté, velmi aromatické.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivý, s oboupohlavními květy, hmyzem opelivý, kvete opakovaně během roku, od února v teplejších oblastech až po říjen. Květy mají hluchavkovitý tvar a jsou světle modré a velmi voňavé.

PLODNOST: raná, pravidelná.

PLODY: tvrdky obsahující semena.

Dozrávání: od srpna do října.

VYUŽITÍ: velmi aromatická dřevnatá, medonosná a velmi okrasná bylinka používaná kulinárně i pro léčivé účinky. Kulinární využití: mladé výhonky, listy a květiny se jedí syrové i tepelně zpracované, čerstvé či sušené, nakrájené nadrobno nebo jako větvičky, které se po dovaření odstraní. Listy mají velmi výraznou, nahořklou a pryskyřičnou chuť, květiny jsou o něco jemnější. Používají se při ochucování polévek, dušených, pečených a grilovaných jídel, ale i sušenek, džemů či želé. Dělá se z nich i voňavý čaj. Léčivé využití: listy, mladé výhonky i květiny se používají v podobě čaje vnitřně i externě. Působí antisepticky a protizánětlivě . Obsahují také flavonoid diosmin, který je účinnější než rutin při snižování lámavosti krevních vlásečnic, flavonoid rozmarol je zase silným antioxidantem. Celá rostlina působí také proti křečím a plynatosti, podporuje správnou činnost srdce a krevní oběh, dobré trávení a vylučování žluči. Je potopudná a uklidňuje, ale zároveň působí povzbuzující. Externě se používá do koupelí na podporu krevního oběhu a prokrvení končetin či při revmatu. Voda destilovaná z květin se používá k výplachům očí. Nesmí se užívat během těhotenství v terapeutických dávkách, neboť stimuluje dělohu. Jako jedna z mála bylinek zvyšuje krevní tlak. Podobně se používá i éterický olej získávaný destilací listů.

Stanoviště: sluneční, teplé, chráněné, s lehkou, sušší, dobře propustnou půdou, preferuje mírně vápenitou.

ODOLNOST: mrazuodolný do -10 °C až -15 °C při vzrůstu alespoň 40 cm. Důležité pro úspěšné přezimování je vyhnout se přemokření kořenů, proto se dobře pěstuje „pod oblůčkem“, kde je pod střechou chráněn před přílišnou vlhkostí.

PŮVOD: neznámý, zřejmě v Německu, buď v 80. letech 20. století nebo až v r. 20. století. 2003 uvedena na trh. Je to červenokvětá odrůda druhu Žebříček obecný ( Achillea millefolium ), který je původem z Evropy, původní areál zasahuje až do Turecka a severní Asie.

RŮST: rychlý, dorůstá výšky 60-80 cm a šířky 60 cm. Je to trvalka přezimující v plazivém oddenku.

OPELOVACÍ POMĚRY: zřejmě samoopélivá, hmyzem opelivá. Kvete v červnu až srpnu bohatými okolíky paprikovočervených až tmavě červených kvítků , které jsou oboupohlavné a atraktivní pro opylovače.

PLODNOST: raná, pravidelná.

PLODY: klínovité, šedohnědé nažky.

Dozrávání: od července do září.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2), zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestic. Kulinární využití: mladé listy jako součást salátů či koření nebo také jako náhrada chmele při výrobě piva. Esenciální olej z květin se používá k ochucení nealkoholických nápojů. Léčivé využití: celá nať sbíraná v době květu se externě používá k hojení ran, zastavení krvácení, vnitřně zase v kombinaci s květy černého bezu as mátou peprnou proti chřipce a nachlazení v podobě čaje. Má antiseptické, protikřečové účinky, rozšiřuje krevní cévy, podporuje trávení a působí proti plynatosti a menstruačním bolestem. Obsahuje protizánětlivý prostředek azulén, ačkoli obsah se velmi různí. Listy se mohou přikládat na bolavé zuby ke zmírnění bolesti.

Stanoviště: sluneční, preferuje hlinitopísčitou, vápenitou zeminu, ale snese širokou škálu půd, dokonce i sušší půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný do -45 °C. Velmi odolný vůči chorobám a škůdcům .

PŮVOD: USA, Illinois, Arlington Heights vyšlechtil ji v roce 1945 Carl G. Klehm jako kříženec mateřské odrůdy Mons. Jules Eli a otcovského genotypu 71D také pocházejícího původně Mons. Jules Eli. Je to odrůda druhu Paeonia lactiflora , tedy bylinné, tzv. čínské pivoňky.
RŮST: bujný, vzpřímený až keřový, dorůstá výšky 60-90 cm a šířky 60-90 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v kořenových hlízách. Má štíhlé, tmavě zelené listy se zoubkovaným okrajem.
OPELOVACÍ POMĚRY: sterilní, neobsahuje samčí tyčinky, jen mírně atrofované samičí pestíky, množí se oddělkami kořenových hlíz. Kvete během května a června velkými, až 23cm širokými, voňavými květy s hrou barev. Ty jsou v puku bílé, ale po rozvinutí odhalí žlutý střed tyčinek i okvětních lístků, takže připomínají volské oko. Později během kvetení nabudou narůžovělý odstín.
PLODNOST: netvoří plody.
PLODY: netvoří plody.
Dozrávání: netvoří plody.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jídla i léčivá, nektarodajná trvalka atraktivní pro opylovače. Velmi vhodná pro řez do kytic. Kulinární využití: Z květin lze udělat želé nebo sirup nebo se přelijí jako čaj. Léčivé využití: čaj z květin má také léčivé účinky proti kašli. Externě se používá proti hemeroidům a křečovým žilám. Kořenové hlízy jsou součástí "polévky 4 prvků" - nejčastěji používaného ženského tonika v Číně. Nejúčinnější látkou v kořeni je paeniflorin, který má protikřečové účinky na střeva, snižuje krevní tlak, snižuje horečku a chrání před vředy ze stresu. Vnitřně se používá při poruchách menstruace, poraněních, vysokém krevním tlaku, PMS a poruchách jater. Působí antibakteriálně, protizánětlivě, tlumí bolest a uklidňuje. Používat kořen je ale třeba pod lékařským dohledem a nesmí jej používat těhotné ženy.
STANOVISTE: sluneční až polostín. Nenáročná rostlina, která snáší širokou škálu půdních podmínek, ale nejlépe se jí daří v hlubokých, výživných půdách neutrálních nebo mírně zásaditých. Vysloveně jí vadí jen podmáčené nebo velmi suché půdy. V písčitých bude tvořit spoustu listů a méně květin. V jílovitých sice pomaleji poroste, ale bude bohatě kvést.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v kořeni, minimálně do -20 °C, ale pravděpodobněji až do -34 °C až -40 °C. Většinou dobře odolává chorobám a škůdcům, je odolná vůči černé skvrnitosti listů a bakteriálním chorobám.

PŮVOD: Spojené království, Norfolk, Bressingham, The Bressingham Gardens, vyšlechtěná jako kříženec druhů Saponaria ocymoides, S. caespitosa a S. pumilio
RŮST: rychlý, roste spíše do šířky než do výšky. Vytváří stálezelené husté koberce listů vysoké přibližně 5 cm. Nad těmito koberci na 8-10 cm vysokých stoncích vzkvétají četné výrazně růžové květy o průměru do 2 cm a chlupatými sklípkovitými kalichy.
OPELOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samoopélivá, hmyzem opelivá s oboupohlavními květy. Kvete velmi dlouho , od konce května až do července.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale spolehlivě a bohatě plodí.
PLODY: vejčité tobolky obsahující množství klíčivých semen.
Dozrávání: od srpna do září.
VYUŽITÍ: je to ideální okrasná skalnička do výslunných skalek orientovaných na jih, suchých kamenných zídek či nádob.
Stanoviště: slunečné, s dostatečně propustnou, nejlépe mírně vápenitou půdou. Nemá ráda přílišné vlhko v půdě, zvláště v zimě.
ODOLNOST: je silně mrazuodolná do minimálně -27 °C, případně až do -40 °C. Silně suchuvzdorná po zakořenění. Nezvykne trpět chorobami a škůdci, pokud tak ji poškozují slizňáci, šneci či roztoči.