12% DPH

PŮVOD: Evropa od Islandu až po S Afriky, Asie mírného pásma až po Japonsko.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15-30 ma šířky 10 ms nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří část rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.

OPELOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, opylovaný větrem, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před vyrašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.

PLODNOST: raná (již 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná as malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na shořeništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladkami.

PLODY: tobolky v jehňadách s chmýřím.

Dozrávání: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychle rostoucí výplňová dřevina, do alejí při vodních tocích a břehových porostů , do brownfieldů, do agrolesnických systémů . Z topolů má nejkvalitnější dřevo , které se používá k výrobě zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře .

Stanoviště: slunečné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se jí daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s březou rychle obsazuje obnažené půdy, čistinky, opuštěné pastviny.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuodolný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy .

Dlouhověký strom s plody, které jsou šťavňaté, sladké, aromatické, vhodné pro přímý konzum, ale také ke zpracování. Mrazuvzdorná, odolná vůči chorobám. Dozrává v červnu až v červenci.

Silně rostoucí podnož, vhodný do provzdušněných lehčích půd , nesnáší těžké půdy. Mrazuodolný, se silným kořenovým systémem.

Bujný růst, dobré ukotvení v půdě, vysoká odolnost vůči mrazu a suchu, pozdější nástup plodnosti, dlouhověkost . Vhodný pro vyšší pěstební tvary a pro stromy do velkých zahrad, alejí, sadů.

Bujně rostoucí, mrazuodolný podnož se silným kořenovým systémem. Vhodný i do horších půdních podmínek a vyšších oblastí. Pozdější nástup do plodnosti, dlouhověkost .

PŮVOD: Evropa, Malá Asie. Druh hloh jednosemenný ( Crataegus monogyna ).

RŮST: pomalý. Tvoří trnitý, rozložitý keř nebo strom dorůstající výšky 2-10m. Kůra kmene je šedá až šedočerná, listy jsou tmavozelené, střídavé, kulatě vejčité, vícelaločnaté s hlubokými zářezy. Dobře snáší řez a tvarování, iv živých plotech, ale bez řezu v nich umí být plodnější (až cca. 300 g/2,5 m2).

OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samoopelivý, hmyzem opylovaný. Kvete v květnu a červnu, květenství s 10-20 bílými květy jsou uspořádána do vzpřímených vrcholíků.

PLODNOST: raná (5-8 let po výsevu), v přítomnosti opylovače vysoká, květiny nezvyknou vymrzat.

PLODY: malé (5-11 x 4-7 mm), elipsovité až kulovité šarlatově červené malvice na krátké stopce, se suchou, moučnou, chuťově mírně nahořklou dužninou a jedním tvrdým semenem uprostřed.

Dozrávání: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Často se vysazuje do neproniknutelných živých plotů, mezí , ale je krásný i jako solitér v zahradě či parku. Je na něj navázáno velké množství domácího hmyzu. Květy mají na začátku kvetení příjemnou vůni, která se ale později stává pro mnohé lidi nepříjemnou. Komu nevadí, může květiny použít do sirupu či pudinku. Plody jsou důležitou potravou pro ptactvo. Syrové nejsou moc chutné, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže , vysušit a pomlít a přidat k mouce či použít do čaje. Obsahují mnoho bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální rytmus srdce , v kombinaci s ginkem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí jako proti křečím a uklidňujícím dojmem. Podobně působí i květiny a spolu s plody se používají v podobě čajů nebo tinktur. Velmi chutné jsou čerstě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy se dají použít jako náhražka čínského čaje, osmažená semínka jako náhražka kávy.

Stanoviště: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste iv polostínu, ale tam nebude tak plodná. Má v oblibě sice hlinito písčité, odvodněné půdy, ale není vůbec náročný na půdu . Po dobrém zakořenění se mu daří iv těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně suchuvzdorný po dobrém zakořenění. Náchylný na bakteriální spálu, strupovitost.

Slabší rostoucí podnož, vhodný do menších zahrad a kvalitních humózních půd . Urychluje nástup stromů do rodivosti a příznivě ovlivňuje kvalitu a velikost plodů . Kořenový systém je mělký, vhodnější pro úrodnější půdy s dostatkem vláhy . Ve větrných polohách vyžaduje celoživotní oporu.

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu po Don. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní lemy.
RŮST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m . Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na rubu žlutozelené, slabě kožovité, protistojné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až v červenci, má oboupohlavní květy opylované hmyzem. Je samoopelivý. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenavě bílé, uspořádané v malých metlinách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.
PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květin a vyvíjejících se plodů při řezu.
PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé , pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v metlinách. Získává se z nich modrozelené barvivo , stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv.
Dozrávání: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: dekorativní dřevina, vhodná do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.
STANOVISTE: slunečné až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako dřevina do živého plotu.
ODOLNOST: mrazuodolný do -29 °C až -34 °C , odolný vůči suchu , dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, možná ze severoitalského Lombardie, kde byl pěstován již v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou , dorůstá výšky 30-40 m, šířky a kmenem v průměru 1-2 ms výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle nahoru. Listy jsou střídavé, s dlouhými stopkami, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4-10 cm, obykle širší než delší, lysé.
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství - jehnědy.
PLODNOST: jelikož tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Rozmnožujeme ho řízky, které výborně zakořeňují.
PLODY: netvoří plody.
Dozrávání: netvoří plody.
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží , snáší však i sušší podmínky, vhodný i do alejí či stromořadí, parků, při sportovních hřištích . Pupeny jsou léčivé a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurději, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček bsahují i ​​salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, který snižuje horečku .
STANOVISTE: sluneční. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, ale potřebuje vyšší stav hladiny podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. půl. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud ho zaslali botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen skoro po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně iv mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, víkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé , červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhé stopce, na okraji nepravidelně dvojitě pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadnutí listu se nápadně podobá koňskému kopytu , z toho pohchází i jeho druhové jméno.
OPELOVACÍ POMĚRY: květiny jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých třásní, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány i hmyzem i větrem.
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.
PLODY: zelené kulovité ostnaté tobolky s tmavě hnědými semeny velkými 1 až 3 cm.
Dozrávání: obvykle během října.
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají k výrobě mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám .
Stanoviště: slunečné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i hůře. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší . Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá ploskáček jírovec ( Cameraria ohridella ), který způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce hrotité, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené lesklé, lysé, na spodní světle zelené.
OPELOVACÍ POMĚRY: variabilně samoopelivá i cizoopelivá se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími voňavými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.
PLODNOST: raná (ve 3-6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.
Dozrávání: koncem června a v červenci.
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, voňavými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchuvzdorný a vzrůst oslabující podnož pro třešně a višně . Pomletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření "mahleb" / "mahlepi" s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné pro řezbářství .
Stanoviště: slunečné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepných společenstvích spolu s dubem plstnatým a jasanem mannovým a jinými teplo a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysychavých, vápenatých. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.
ODOLNOST: je silně mrazuodolná do -29 °C až -34 °C, silně suchuvzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší .