Jabloň Osnabrücká reneta

PŮVOD: Německo, okolí Osnabrücku v Dolním Sasku, neznámý původ, zřejmě již koncem 18. století, poprvé popsaná v roce 1802 Johannem Ludwigem Christem, během 19. století jedna z nejpěstovanějších odrůd v Německu.

RŮST: zpočátku silný, později slabší růst, vytváří vysoce kulovitou a dobře rozvětvenou korunu.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy až pozdě. Má velmi dekorativní, tmavě růžové květy . Je špatným opylovačem (triploid). Vhodné opylovače: Parména zlatá zimní , Coxova reneta .

PLODNOST: střední, střídavá, plody mají tendenci předčasně opadávat.

PLODY: středně velké plody (průměrně 5,2 cm výška, 7,2 cm šířka, až 150 g), s pootevřeným kalichem. Slupka je drsná, suchá, základní zelená až zelenožlutá barva je pokryta tmavě červenou rzí a mramorováním. Dužina je zelenkavě bílá, šťavnatá, chuť výrazná, velmi příjemná, sladkokyselá, kořeněná, renetová .

Dozrávání: koncem října, zrání v listopadu, skladovatelnost do března, je třeba je skladovat v dostatečně vlhkém prostředí, jinak vadnou.

VYUŽITÍ: výborné dezertní jablko, vhodné pro přímý konzum i další zpracování, zejména na mošty, cidery , do koláčů, na výživu. Po rozkrojení dužina rychle hnědne.

Stanoviště: slunečné, otevřené, dobře odvodněná, ale dostatečně vlhká, nejlépe hlinitá půda, nesnáší příliš suché půdy, ale ani těžké, jílovité půdy, trpí na ně rakovinou. Vhodná zejména do středních poloh . Velmi pozdě na podzim jí vyzrávají letorosty a ukončuje vegetaci , listy zůstávají na letorostech až do zimy.

ODOLNOST: je středně mrazuodolná , středně odolná vůči strupovitosti, náchylná na padlí, bakteriální spálu av příliš vlhké půdě na rakovinu. Nesnáší postřik měďnatými prostředky.