Dub červený

PŮVOD: Východní část Severní Ameriky – od jihu východní Kanady na severu až po Georgii na jihu, od Nového Skotska na východě až po Minnesotu a Arkansas na západě. Do Evropy byl přivezen koncem 17. století. V současnosti je v Evropě často pěstován, objevuje se nejen v městské zeleni av parcích, ale také v lesích.
RŮST: Opadavý strom, dorůstá výšky 20–30(–40) m vysoký, s šedastou borkou. Listy má dlouhé 10–25 cm a široké asi 10 cm. Na podzim se listy zejména mladších stromů barví červeně, odtud pochází druhový název. Od příbuzných druhů s podobnou stavbou listů ( Q. palustris, Q. coccinea, Q. velutina ) se liší zejména jejich nápadně matným povrchem .
OPELOVACÍ POMĚRY: Kvete v květnu na letorostech. Květy jsou jednopohlavné, samčí tvoří převislé jehnědy, samičí jsou jednotlivé, buď sedí přímo na větvičkách nebo mají krátké stopky. Je cizoopelivý, k tvorbě semen potřebuje přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince.
PLODNOST: Do plodnosti vstupuje ve 20 až 30 letech , vyšší úrody dávají až tak 50leté stromy. Více rodí dominantní stromy s velkou a volnou korunou. Sklizeň je vyšší každých 2-5 let.
PLOD: Žalud je skoro stejně dlouhý jako široký, kulovitý, na vrcholu se zbytkem blizny, vyrůstá po 1 až 2 na krátkých stopkách, kulovité. Žalud je na bázi plochý, 18 až 30 mm dlouhý, lesklý, hnědý, jemně chlupatý. Číška je mělce miskovitá, silnostěnná, šupiny číšky elipsovité, kožovité, lesklé, červenohnědé, chlupaté.
Dozrávání: v říjnu. Plody dozrávají až po dvou letech.
VYUŽITÍ: Velmi vhodná, dekorativní parková dřevina s obecně dřevinou do městské zeleně či alejí. Po odstranění hořkých taninů buď vymývaným mletého prášku z plodů nebo po naklíčení plodů lze použít jako přídavek do mouky .
STANOVISTE: Sluneční až polostín, je méně náročný na světlo a vlhkost než ostatní druhy našich dubů. Relativně dobře snáší vysychání půd a teplotní rozdíly prostředí, nesnáší však zaplavování.
ODOLNOST: Mrazuodolný do -34 °C až -40 °C. Suchuvzdornější než ostatní naše duby. Odolný vůči znečištění ovzduší .