Švestka Duranzia

PŮVOD: neznámý, zřejmě z Balkánu, velmi stará odrůda, na našem území zřejmě již od 15. století.

RŮST: v mládí velmi bujný, vlivem bohatých úrod slábne, tvoří výše, později kulovité, husté koruny. Dřevo má křehčí, pod úrodami se lehce láme.

OPELOVACÍ POMĚRY: je samoopelivá , kvete středně brzy a velmi bohatě.

PLODNOST: středně raná, velmi vysoká , střídavá po přeplození, ale dá se regulovat řezem.

PLODY: středně velké (průměrně 25-30 g), tvarově velmi variabilní od kulatých přes oválné, krátce oválné až po obráceně oválné, často rostoucí velmi hustě u sebe na větvi. Slupka je pevná, tenká, nejprve červeně až fialově namodralá, později fialovomodrá , šedomodě osříněná. Dužina je při zrání polotuhá, později měkká až rozplývavá, s jemnými žilkami, žluto- nebo zlatozelená, šťavnatá, velmi sladká, bez výrazné kořenitosti, s typickou vůní . Chuť je velmi závislá na stanovišti a průběhu počasí v daném roce. Pecka se špatně odděluje od dužniny.

Dozrávání: je velmi pozdní , od poloviny, většinou od konce září do poloviny října, dozrává nerovnoměrně na stromě i v různých lokalitách. Plody dobře drží na stromě, nepadají ve větru.

VYUŽITÍ: zejména pro výrobu povidla, destilátu , do buchet, švestkových koulí, případně i do kompotů a sušení vcelku, méně pro přímý konzum.

Stanoviště: slunečné, otevřené, vyžaduje půdy hluboké, úrodné, dostatečně vlhké, v nehnojených, suchých půdách se stromy vysokou plodností brzy vyčerpají a plody jsou méně šťavnaté. Vhodné jsou teplé a středně teplé polohy , aby plody stihly dobře vyzrát a netrpěly moniliózou.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i v květu, středně až dobře tolerantní vůči šarce , náchylná k monilióze plodů, zejména při přeplození, nebývá červivá .