Švestka Hamanova

PŮVOD: ČR, vypěstoval ji Antonín Haman jako náhodný semenáč v Újezdě u Lázní Bělohrad, zač. 20. století. Na veřejnost se dostala v roce. 1925, kdy školkař J. Kuhn z Brtve a pomolog V. Zeman z Lužan vyzvali v časopise Ovocnické rozhledy pěstitelů, aby upozorňovali na nejlepší typy švestek.

RŮST: středně bujný, vytváří kulovitou až široce kulovitou, později rozložitou a středně hustou korunu s bohatým plodonosným obrostem, nevyholuje. Habitusem se nepodobá na Domácí švestku, ale spíše na Vlašku.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopélivá, kvete středně brzy.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 19 g), protáhlého, typicky švestkového tvaru , nejširší uprostřed a rovnoměrně se zužující k oběma koncům. Slupka je fialová až tmavě modrá, s výrazným světle modrým osříněním , pod ním lesklá, málo hladká, kyselkavá. Dužina je zelenožlutá, pevná, středně šťavnatá, s vynikající, sladce kyselkavou, typicky švestkovou chutí , výrazně sladší než má Domácí švestka (Bystrická). Dobře se odděluje od pecky.

Dozrávání: koncem srpna a začátkem září.

VYUŽITÍ: chuťově výborná švestka vhodná pro přímý konzum a všechny způsoby zpracování , k sušení, výrobě džemů, marmelády, kompotů či kvalitních destilátů.

STANOVISTE: slunečné, s dostatečně vlhkou, úrodnou půdou, nesnáší suchou půdu. Je velmi vhodná do okrajových, chladnějších oblastí , kde dosahuje lepších výsledků než v teplých oblastech.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě , středně v květu. Silně odolná vůči moniliové spále ( Monilinia laxa ), ale citlivější na šarku a moniliózu plodů ( Monilinia fructigena ). Středně odolná vůči praskání plodů při dlouhotrvajících deštích.