Ovocné cesty zemí
Právě kvetou ovocné stromy . Je to skvělá příležitost vydat se na toulky krajinou. Možná máte ve svém okolí starou ovocnou alej, která na takovou procházku zve. Pokud dále ve vaší blízkosti neroste, je to možná dobrá příležitost zamyslet se, kde by už zanedlouho i vaším přičiněním mohla zapustit kořeny.
Člověk procházející současnou zemědělskou zemí se cítí dost sklíčeně. Kráče obilnými a kukuřičnými lany bez konce. Marně hledá stín starého stromu uprostřed pole, úpěnlivě se dožaduje remízky a meze, toužebně očekává dále. Možná si řeknete: Kdo by už dnes chodil krajinou pěšky, na kole nebo koni? Jen snílci a romantici, co nemají nic jiného na práci. Dnes není času na pomalé hloubavé toulání se krajinou. Není času na vnímání poselství jejích záhybů, jizev i krásných zděděných šperků. Země nám dnes značně ochuzela a stala se prostorovou a materiálovou základnou pro realizaci ambiciózních ekonomických projektů. Čistý kalkul.
Začal jsem popisem stavu neosobní agrární země a při vývoji tohoto stavu bych také rád zůstal. Kde se u nás vzali aleje, které se mezitím zase někam poděly? Nejstarší aleje vznikly v dobách renesance a baroka. Příslušníci šlechty sázeli aleje lesních dřevin , aby demonstrovali velikost i ekonomickou prosperitu svého panství. Nejvíce alejí se na našem území vysadilo pravděpodobně v dobách Rakouska-Uherska za vlády Marie Terezie a Josefa II. , kteří nařídili výsadbu alejí po celém svém velkopanství . Mohutné koruny stromů prokazovaly všelijaké benefity. Chránila pochodující vojska před pálevou slunce i zraky zvědů cizích armád.
O co šťastnější byli vojáci, pokud dále, kterou pochodovali, byla ovocná, a tak jim cestou takříkajíc padali do úst zralé třešně, jablka, švestky i hrušky. Od spokojenosti vojáků není daleko ke spokojenosti sedláků. Ti byli nanejvýš potěšeni rozhodnutím vrchnosti sázet k cestám, vodním tokům a kanálům ovocné stromy . Ne že by neměly smysl pro majestátní vertikální linii pompézních šlechtických lipových a dubových alejí. Ovšem vysadit kolem cesty hruškovou , jabloňovou , švestkovou , či ořechovou alej v sobě nese i značný ekonomický potenciál. V minulosti mnohé regiony výrazně zbohatly ze zcela prosté činnosti, a to z moštování. A jako by to bylo, kdyby činorodý sedlák nepřidal i další ušlechtilé produkty – sušené ovoce, kořalky i ovocná vína.
A jak jsme na tom s alejemi dnes? Současné dožívající ovocné aleje byly vysázeny většinou v 50. letech minulého století silničními zprávami. Mnohé se nacházejí na konci svého životního cyklu , jiné jsou předčasně oslabeny necitlivým řezem, ale najdou se i aleje v pěkném stavu (např. výsadby dlouhověkých jabloní odrůd Jadernička moravská a Batul ). Nejvitálnější a nejdlouhověčejší aleje složené z listnatých lesních dřevin ještě mohou žít řádově několik desítek let, pokud jejich život předčasně neukončí ostří motorové pily. Totiž z alejí dnes máme strach. Přestali jsme ho mít z vlastní nebezpečné a rychlé jízdy a začali jsme mít obavu ze stromů. V České republice vznikla na podporu alejí příznačná kampaň: „Pozor, stromy se řítí kolem silnic šílenou rychlostí“. Zvláštní, že aleje billboardů kolem cest růst mohou bez povšimnutí.
Na Slovensku se najde množství míst, která jsou pro aleje jako stvořená. Sázení kolem silničních komunikací vyžaduje změnu „společenské objednávky“ právě kvůli zmíněnému strachu ze stromů kolem cesty. Kdybychom však sázeli stromy kolem nově postavených cyklostezek, polních cest či vodních kanálů, přibyly by stovky kilometrů alejí a stromořadí. Dočkali bychom se zlepšení krajinného rázu, podpory druhové pestrosti, snížení prašnosti, zpomalování větru, omezení větrné eroze i vděčnosti lidí procházejících alejí za příjemný stín v horkém letním dni a za sladké ovoce jako posilu na další cestu. První vlaštovky vznikají také díky podpoře grantových programů Zelené oázy a Sázíme budoucnost Nadace Ekopolis, programu Pro budoucnost Nadace České Spořitelny či dalších programů. Některé z nich najdete také na mapě projektů výsadby dřevin .
Při výsadbě je třeba důkladně promyslet druhy a odrůdy vhodné pro danou lokalitu a plánovanou míru péče, jakož i vhodný spon výsadby pro ně. Je zbytečné sázet na péči náročnější ovocné stromy někam, kde jim nebude mít kdo zajišťovat výchovný a později i udržovací či zmlazovací řez, dostatek výživy či ošetření proti mšicím apod. V tomto případě zvolme raději odolnější listnaté stromy , které si po počátečním přihnojení, povýsadbovém řezu a zapěstování korunky v dostatečné výši poradí už samy. Podobně se ušetříme zklamání, pokud do alejí posadíme bujně rostoucí, vůči chorobám odolné a houževnaté odrůdy , ne odrůdy vyžadující hodně pozornosti hospodyňku v sadě a zahradě. Rovněž nesaďme teplomilné druhy a odrůdy do vyšších poloh či naopak odrůdy jabloní citlivé na padlí v teplých a suchých oblastech. Možná nás láká posadit do pusté země při cestě co nejvíce sazenic, které jsou nyní tak útlé, nezapomeňme však zvážit jejich velikost v dospělosti , aby naše horlivost vystřízlivěla na realistický odhad sponu výsadby.
Druhy a odrůdy vhodné do alejí:
Listnaté stromy: duby, lípy, neštěpené třešně ptačí, neštěpené jeřabiny oskorušové, břekyňové či ptačí, javor polní (dobře snáší i zasolení), javor mléčný a javor horský, jasan štíhlý, jasan mannový, jírovec koňský, platan topol bílý a olše
Ovocné stromy:
Třešně na podnoži třešeň ptačí:
-
Burlat, Dönissenova, Droganova, Libějovická, Thurn-Taxis (Schneiderova), Troprichterova, Velká černá chrupavka (k polním cestám apod., mohou být i blíže při cestě)
-
Boppardská raná, Krupinská Duděčka, Germersdorfská, Granát, Hedelfingenská, Jánovka mšenská, Karešova, Kaštánka, Kordie, Lyonská raná, Moreau, Napoleonova, Rychlice německá (alespoň 4 m od cesty)
Hrušky na podnoži hruška planá:
-
Canalova, Jakubka česká, Koporečka, Maslovka římská, Muškatelka turecká, Salisburyova, Solnohradka, Tatarova hruška (k polním cestám apod., mohou být i blíže při cestě)
-
Čáslavka pravá, Bergamotka letní, Merodova maslovka, Muškatelka šedá, Nagevicova, Solanka, Špinka (alespoň 4 m od cesty)
Jeřabiny oskorušové roubované
Jeřabiny ptačí roubované, například. Moravská sladkoplodá
Jabloně na podnoži jabloňový semenáč:
-
Batul, Bernské růžové, Boikovo, Grahamovo, Knížecí zelené, Punčové, Solivarské ušlechtilé, Wealthy (k polním cestám apod., mohou být i blíže při cestě)
-
Citronové zimní, Coulonova reneta, Červené tvrdé, Gdánský hranáč, Harbertova reneta, Landsberská reneta, Lecar, Malinové hornokrajské Panenské české, Strýmka (alespoň 4 m od cesty)
Moruše bílé ( Morus alba ): různé odrůdy, bíloplodé, černoplodé i fialovoplodé
Ringloty na podnoži myrobalán: Althanova, Oullinská, Wazonova
Švestky na podnoži myrobalan: Ontario, Wangenheimova
V nově vysazených ovocných alejích se mohou uplatnit i různé staré odrůdy či vzácné krajové odrůdy , čímž přispějeme k jejich dalšímu zachování a šíření i za hranice regionu. Netřeba se bát, že by takové sázení bylo zbytečnou investicí, pokud po výsadbě bude následovat i svědomitá následná péče . Ta je naprosto klíčová a bez ní budou vysázeny stromy jen živořit, případně zcela zahynou. Nezapomeňme ani na souhlas majitelů pozemku a správce silnic, vysadit stromy v dostatečné vzdálenosti od cesty (tak, aby koruna ani v dospělosti nesahala nad silnici) a ponechat před křižovatkou 50 m bez vysazených stromů. Výsadba a péče o aleje jsou poklady vloženy do vínku dalších generací. Pokud jsme my mohli obdivovat krásu alespoň posledních alejí, bylo by chvályhodné, aby se z ní mohly těšit i další generace.
Jedno staré přísloví říká: „Země bez alejí je jako obraz bez rámu“. Obraz naší země si opravdu zaslouží důstojný rám, jakým aleje bezpochyby jsou. A není třeba se divit, když samotný rám časem vstoupí do obrazu.
Sdílet