Zahradníkův rok

Právě kvetou ovocné stromy . Je to skvělá příležitost vydat se na toulky krajinou. Možná máte ve svém okolí starou ovocnou alej, která na takovou procházku zve. Pokud dále ve vaší blízkosti neroste, je to možná dobrá příležitost zamyslet se, kde by už zanedlouho i vaším přičiněním mohla zapustit kořeny. Člověk procházející současnou zemědělskou zemí se cítí dost sklíčeně. Kráče obilnými a kukuřičnými lany bez konce. Marně hledá stín starého stromu uprostřed pole, úpěnlivě se dožaduje remízky a meze, toužebně očekává dále. Možná si řeknete: Kdo by už dnes chodil krajinou pěšky, na kole nebo koni? Jen snílci a romantici, co nemají nic jiného na práci. Dnes není času na pomalé hloubavé toulání se krajinou. Není času na vnímání poselství jejích záhybů, jizev i krásných zděděných šperků. Země nám dnes značně ochuzela a stala se prostorovou a materiálovou základnou pro realizaci ambiciózních ekonomických projektů. Čistý kalkul. Začal jsem popisem stavu neosobní agrární země a při vývoji tohoto stavu bych také rád zůstal. Kde se u nás vzali aleje, které se mezitím zase někam poděly? Nejstarší aleje vznikly v dobách renesance a baroka. Příslušníci šlechty sázeli aleje lesních dřevin , aby demonstrovali velikost i ekonomickou prosperitu svého panství. Nejvíce alejí se na našem území vysadilo pravděpodobně v dobách Rakouska-Uherska za vlády Marie Terezie a Josefa II. , kteří nařídili výsadbu alejí po celém svém velkopanství . Mohutné koruny stromů prokazovaly všelijaké benefity. Chránila pochodující vojska před pálevou slunce i zraky zvědů cizích armád. O co šťastnější byli vojáci, pokud dále, kterou pochodovali, byla ovocná, a tak jim cestou takříkajíc padali do úst zralé třešně, jablka, švestky i hrušky. Od spokojenosti vojáků není daleko ke spokojenosti sedláků. Ti byli nanejvýš potěšeni rozhodnutím vrchnosti sázet k cestám, vodním tokům a kanálům ovocné stromy . Ne že by neměly smysl pro majestátní vertikální linii pompézních šlechtických lipových a dubových alejí. Ovšem vysadit kolem cesty hruškovou , jabloňovou , švestkovou , či ořechovou alej v sobě nese i značný ekonomický potenciál. V minulosti mnohé regiony výrazně zbohatly ze zcela prosté činnosti, a to z moštování. A jako by to bylo, kdyby činorodý sedlák nepřidal i další ušlechtilé produkty – sušené ovoce, kořalky i ovocná vína. A jak jsme na tom s alejemi dnes? Současné dožívající ovocné aleje byly vysázeny většinou v 50. letech minulého století silničními zprávami. Mnohé se nacházejí na konci svého životního cyklu , jiné jsou předčasně oslabeny necitlivým řezem, ale najdou se i aleje v pěkném stavu (např. výsadby dlouhověkých jabloní odrůd Jadernička moravská a Batul ). Nejvitálnější a nejdlouhověčejší aleje složené z listnatých lesních dřevin ještě mohou žít řádově několik desítek let, pokud jejich život předčasně neukončí ostří motorové pily. Totiž z alejí dnes máme strach. Přestali jsme ho mít z vlastní nebezpečné a rychlé jízdy a začali jsme mít obavu ze stromů. V České republice vznikla na podporu alejí příznačná kampaň: „Pozor, stromy se řítí kolem silnic šílenou rychlostí“. Zvláštní, že aleje billboardů kolem cest růst mohou bez povšimnutí.       Na Slovensku se najde množství míst, která jsou pro aleje jako stvořená. Sázení kolem silničních komunikací vyžaduje změnu „společenské objednávky“ právě kvůli zmíněnému strachu ze stromů kolem cesty. Kdybychom však sázeli stromy kolem nově postavených cyklostezek, polních cest či vodních kanálů, přibyly by stovky kilometrů alejí a stromořadí. Dočkali bychom se zlepšení krajinného rázu, podpory druhové pestrosti, snížení prašnosti, zpomalování větru, omezení větrné eroze i vděčnosti lidí procházejících alejí za příjemný stín v horkém letním dni a za sladké ovoce jako posilu na další cestu. První vlaštovky vznikají také díky podpoře grantových programů Zelené oázy a Sázíme budoucnost Nadace Ekopolis, programu Pro budoucnost Nadace České Spořitelny či dalších programů. Některé z nich najdete také na mapě projektů výsadby dřevin . Při výsadbě je třeba důkladně promyslet druhy a odrůdy vhodné pro danou lokalitu a plánovanou míru péče, jakož i vhodný spon výsadby pro ně. Je zbytečné sázet na péči náročnější ovocné stromy někam, kde jim nebude mít kdo zajišťovat výchovný a později i udržovací či zmlazovací řez, dostatek výživy či ošetření proti mšicím apod. V tomto případě zvolme raději odolnější listnaté stromy , které si po počátečním přihnojení, povýsadbovém řezu a zapěstování korunky v dostatečné výši poradí už samy. Podobně se ušetříme zklamání, pokud do alejí posadíme bujně rostoucí, vůči chorobám odolné a houževnaté odrůdy , ne odrůdy vyžadující hodně pozornosti hospodyňku v sadě a zahradě. Rovněž nesaďme teplomilné druhy a odrůdy do vyšších poloh či naopak odrůdy jabloní citlivé na padlí v teplých a suchých oblastech. Možná nás láká posadit do pusté země při cestě co nejvíce sazenic, které jsou nyní tak útlé, nezapomeňme však zvážit jejich velikost v dospělosti , aby naše horlivost vystřízlivěla na realistický odhad sponu výsadby. Druhy a odrůdy vhodné do alejí: Listnaté stromy: duby, lípy, neštěpené třešně ptačí, neštěpené jeřabiny oskorušové, břekyňové či ptačí, javor polní (dobře snáší i zasolení), javor mléčný a javor horský, jasan štíhlý, jasan mannový, jírovec koňský, platan topol bílý a olše Ovocné stromy: Třešně na podnoži třešeň ptačí:  Burlat, Dönissenova, Droganova, Libějovická, Thurn-Taxis (Schneiderova), Troprichterova, Velká černá chrupavka (k polním cestám apod., mohou být i blíže při cestě) Boppardská raná, Krupinská Duděčka, Germersdorfská, Granát, Hedelfingenská, Jánovka mšenská, Karešova, Kaštánka, Kordie, Lyonská raná, Moreau, Napoleonova, Rychlice německá (alespoň 4 m od cesty) Kaštany Hrušky na podnoži hruška planá:  Canalova, Jakubka česká, Koporečka, Maslovka římská, Muškatelka turecká, Salisburyova, Solnohradka, Tatarova hruška (k polním cestám apod., mohou být i blíže při cestě) Čáslavka pravá, Bergamotka letní, Merodova maslovka, Muškatelka šedá, Nagevicova, Solanka, Špinka (alespoň 4 m od cesty) Jeřabiny oskorušové roubované Jeřabiny ptačí roubované, například. Moravská sladkoplodá Jabloně na podnoži jabloňový semenáč:  Batul, Bernské růžové, Boikovo, Grahamovo, Knížecí zelené, Punčové, Solivarské ušlechtilé, Wealthy (k polním cestám apod., mohou být i blíže při cestě) Citronové zimní, Coulonova reneta, Červené tvrdé, Gdánský hranáč, Harbertova reneta, Landsberská reneta, Lecar, Malinové hornokrajské Panenské české, Strýmka (alespoň 4 m od cesty)   Lísky turecké Moruše bílé ( Morus alba ): různé odrůdy, bíloplodé, černoplodé i fialovoplodé Ořechy královské Ringloty na podnoži myrobalán: Althanova, Oullinská, Wazonova Švestky na podnoži myrobalan: Ontario, Wangenheimova V nově vysazených ovocných alejích se mohou uplatnit i různé staré odrůdy či vzácné krajové odrůdy , čímž přispějeme k jejich dalšímu zachování a šíření i za hranice regionu. Netřeba se bát, že by takové sázení bylo zbytečnou investicí, pokud po výsadbě bude následovat i svědomitá následná péče . Ta je naprosto klíčová a bez ní budou vysázeny stromy jen živořit, případně zcela zahynou. Nezapomeňme ani na souhlas majitelů pozemku a správce silnic, vysadit stromy v dostatečné vzdálenosti od cesty (tak, aby koruna ani v dospělosti nesahala nad silnici) a ponechat před křižovatkou 50 m bez vysazených stromů. Výsadba a péče o aleje jsou poklady vloženy do vínku dalších generací. Pokud jsme my mohli obdivovat krásu alespoň posledních alejí, bylo by chvályhodné, aby se z ní mohly těšit i další generace.   Jedno staré přísloví říká: „Země bez alejí je jako obraz bez rámu“. Obraz naší země si opravdu zaslouží důstojný rám, jakým aleje bezpochyby jsou. A není třeba se divit, když samotný rám časem vstoupí do obrazu.

Chcete si z Vaší zahrádky vytvořit Rajskou zahradu ? Nemusíte si (ale můžete) nutně do jejího středu vysadit Strom poznání granátovník punský . Ale můžete si ji vyskládat jako funkční a zároveň krásnou kombinaci ovocných stromů a ovocných keřů , zeleniny a jedlých květů , či trvalek a samovýsevních letniček s dalšími jedlými součástmi – například. listy, mladými výhonky, cibulemi, oddenky či kořeny. Mnohé z nich najdete také v prodejně naší školky . Jedlé květiny nejsou jen současným extravagantním výstřelkem drahých restaurací. Ke zkrášlení jídel, zlepšení jejich chuti a vůně se používaly již pradávno . Dokonce i jako hlavní složka některých jídel. I v receptech sklizených v raném novověku narazíme na použití růží , bezu , chrpy, hřebíčku, fialek či levandule při přípravě jídel. Najdeme mezi nimi květiny či spíše květní poupata zeleniny - brokolice, květáku či artyčoku. Nebo květiny běžně používaných bylinek jako dobromysl , bez , tymián či šalvěj . Ale tady zdaleka neskončíme. Jedlé jsou také primární okrasné květiny růží , liliovek, tulipánů či krasulek, které většina lidí nezvykne jíst k posezení. A dokonce i květiny invazních rostlin jako zlatobyl kanadská či netýkavka žláznatá, jejichž výskyt můžeme krotit raději příborem namísto herbicidů. Proč vůbec jedlé květiny jíst? Kromě toho, že jsou krásné, voňavé a chutné ? Pokud by vám tento výčet nestačil, mnohé z nich mají i léčivé účinky , podporují správné trávení a mají významnou nutriční hodnotu či obsahují bioaktivní složky jako antioxidanty. To, zda jsou konkrétní květiny jedlé, si nejlépe ověříme s pomocí klíče pro určování rostlin či aplikací pro určování rostlin plantnet či i-naturalist a v různých relevantních zdrojích zaměřených na jedlé rostliny. V přehledné tabulce níže naleznete tipy na některé užitečné zdroje inspirace pro vaše kouzlení s jedlými květinami. Samozřejmě zdrojů květinových receptů na internetu je mnohem více, jídlost květin použitých v receptu však doporučujeme ověřit na více místech . Tipy na zdroje informací o jedlých květinách Název Popis Rozsah www.pfaf.org Databáze s jedlými, léčivými a jinak využitelnými rostlinami s podrobným popisem rostlin a stručným popisem kulinárního využití s ​​odkazy na zdroje informací Téměř 700 druhů rostlin s jedlými květy a jejich částmi (pylem, nektarem) Alexander Heil: Rajská zahrada. Pěstujeme jedlé vytrvalé rostliny. Přehled od A do Z. HEL, Ostrava, 2004. Kniha o jedlých trvalkách a samovýsevných jednoletkách rozdělená do 4 sekcí podle konzumované části se stručným popisem rostlin i jejich kulinárního využití 31 druhů s jedlými květinami Jana Vlková: Květinová kuchařka. Jedlé kvítí a býlí na vaření i zdobení. Smart Press, Praha, 2015. Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květinami, tipy pro sklizeň, použití a recepty. 99 druhů s jedlými květinami + 40 receptů Jana Vlková: Kytky k jídlu v receptech i herbáři. Jana Vlková, Praha, 2018 Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květinami, tipy pro sklizeň, použití a recepty. 40 druhů s jedlými květinami + téměř 100 receptů Jana Vlková: Pampelišky k jídlu. Jana Vlková, Praha, 2019. Kniha s podrobným popisem pampelišky lékařské, jejích jednotlivých částí a recepty. 20 receptů z pampelišky lékařské Magdalena Beranová: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Academia, Praha, 2012. Kniha s popisem kuchyně pravěku, středověku s recepty iz raného novověku. 7 druhů s jedlými květinami + 17 receptů z raného novověku z nich Lesley Bremnessová: Byliny. Zdraví, krása a radost. Fortuna Print, Bratislava, 2003. Kniha o bylinkách s podrobným popisem, tipy pro pěstování, léčivým, kulinárním a technickým použitím. 36 druhů druhů s jedlými květinami + 15 receptů Peter Becker, Claudia Wilhelmi: Vaříme z divokých bylin. Profi Press, Praha, 2018. Kniha kuchyňských a kosmetických receptů z 10 druhů volně rostoucích bylin. 5 druhů s jedlými květinami + 16 receptů Monika Halmos: Veilchen, Rose & Lavendel. Freya, Linz, 2014 Kniha s podrobným popisem fialky, růže a levandule as recepty z nich, rozdělenými do dvou částí – pikantní (slané) a sladké recepty. 34 + 35 + 34 receptů z fialky, růže a levandule Jedlé květiny můžeme najít a vypěstovat téměř všude : od malého květináče s velikonoční dekorací prvosenek a fialek, přes okraje zeleninových záhonů a samostatné květinové bufety , jezírka a potoky až po louky a lesy poskytující pestrou skladbu květů bylin i dřevin.   Jedlé květiny můžeme při vhodné kombinaci pěstovaných a sbíraných druhů jíst celoročně a to v čerstvé i zpracované podobě. Mnohé je nejlepší jíst čerstvé a neupravené, přičemž mají po odtržení různou trvanlivost . Od nenápadných kvítků veroniky či pomněnky, které je třeba sbírat těsně před použitím až po vytrvalé květy z čeledi slézovitých, ty vydrží v chladničce i týden. Jiné květiny před použitím je třeba povařit či alespoň oblanšírovat, některé se dobře nakládají do oleje, octa či alkoholu. Několik můžeme i šetrně sušit tak, že si do značné míry zachovají svou barvu, chuť a vůni. A sušené květiny lze používat vcelku nebo rozemlít na různě hrubý prášek, kterým můžeme dozdobit jídla. Při používání si můžeme pohrát s barvami, texturami, vůněmi a chutěmi.    Vrba rakytová Sladké lízátko jako pozdrav jara Jako první posel jara s jedlými květy svítí v plném květu do dálky již od března do dubna a pylem láká včely. Právě tento pyl je voňavý a velmi chutný i pro nás a ze samčích květů jej můžeme při správném načasování slízat jako z lízátka. Netřeba otálet, protože květiny kvetou krátce . Samčí květiny s pylem můžeme i ponořit do vody a vypít jaro bez pěny . Kromě těchto dvou tipů mnoho kulinárního využití tato vrba nemá, ale jelikož je z domácích venku rostoucích jedlých květin jedna z prvních, můžeme jí to odpustit. Prvosenky Voňavé a sladké krásky Na loukách a v řídkých lesích najdeme v dubnu a květnu voňavé něžně citrónově žluté sukýnky petrklíče vyšší či petrklíče bezbylové , ba i sytě žluté sukně petrklíče jarní . Rozšířit škálu barev nám pomohou šlechtěné verze petrklíče jarní s červenými a bordovými lemy sukýnek nebo různobarevné kultivary petrklíče bezbylové či petrklíče holé . Sezónu jedlých petrklíčů nám pomůže prodloužit petrklíč zoubkatý , která kvete až v květnu a červnu. Všechny tyto petrklíče jsou vhodné do salátů , které barevně zpestří a obohatí o nasládlou chuť a vůni. Díky tomuto jsou velmi vhodné i jako ozdoby dezertů , od skromných košíčků až po velké dorty. Omamnou chuť a vůni si zachovají i v čaji , který nám pomůže přivodit klidný spánek. Fialky a macešky Omamné, skromné ​​i výstřední Všechny fialky i macešky jsou jedlé a když využijeme více druhů, umíme si i pěkně natáhnout fialkovou sezónu. Asi nejchutnější jsou zároveň i nejvoňavější fialky voňavé , které vzkvétají jako jedny z prvních, podle lokality od března do května. Dalšími fialkami, které u nás v přírodě běžně najdete, jsou fialka psí , lesní , či Rivinova , které kvetou od dubna až do června či července. Fialky se lehce mezi sebou kříží a bylo vyšlechtěno již mnoho mezidruhových kříženců. Z nich se nejčastěji na jaře a na podzim v zahradnictvích setkáte s různobarevnými maceškami ( Viola x wittrockiana ), ty jsou ale citlivé na vysoké letní teploty. Vyšší teploty snášejí lépe tzn. minisirotky , tedy fialky rohaté , a tak vydrží kvést až do června. Vysadíte-li macešky do stínu či polostínu na sever od domu, mohou vám vydržet i přes horké a suché léto. Sezónu fialek až do září či října umí prodloužit i domácí žlutobílá fialka rolní či fialka tříbarevná . Během teplého babího léta často znovu rozkvete i fialka voňavá . Receptů s fialkami je nepočítaně, u voňavých druhů (f. voňavá a f. podivuhodná) můžeme jejich vůni uchovat iv sirupu či macerací v octě či alkoholu . Ve slaných jídlech se uplatní jako efektní a chutná dekorace, nejčastěji v salátech, pomazánkách, sýrových roládách či jako ozdoba krémových polévek. Škála sladkých jídel s fialkami a macešky je opravdu široká, od čerstvých a kandovaných ozdob dezertů a nápojů, přes přimíchání do různých krémů a těsta až po džemy a želé. Macešky a minisirotky jsou výstřednější verzí skromných fialek a při zdobení jich stačí použít méně. Mají výraznější osvěžující kyselkavou chuť a jsou příjemně křupavé. Přidáme-li je do polévky, umí ji zahustit podobně jako okra. Můžeme je i vylisovat a ještě čerstvé použít těsně po dopečení sušenek k jejich dekoraci. Vymačkané kvítky totiž po přitlačení na ještě horké sušenky zvadnou a přilepí se k nim, aniž by výrazně ztratily barvu. Nebo je můžeme uvěznit v ledových kostkách , kterými v létě osvěžujeme nápoje.