Zahradníkův rok

Je stále možné pěstovat dlouhověké meruňky nebo je to oxymoron? Nejeden pěstitel se trápí při pěstování meruněk. Zasadí stromek, pečuje o něj, stromku se daří, roste, ba přinese i první plody. A najednou uschne jedna mocná větev, potom druhá, nebo ještě hůře – po zimě nevyraší meruňka vůbec. Tento jev se nazývá předčasné hynutí meruněk, lidově mrtvice, odborně apoplexie . Co ji způsobuje? Popravdě stále přesně nevíme, spíše jen tušíme a ze zkušeností vyvozujeme závěry. Celé skupiny výzkumníků pátraly v uplynulém století po příčinách tohoto jevu, mnohé objasnily, ale vyčerpávující odpověď neposkytly. Proto dnes ti, co pěstují meruňkové sady, si většinou vedle nich vedou i meruňkové školky, aby stromky pravidelně dosazovaly. Apoplexie, ač jí rozumíme snad o něco více, je stále mezi námi. Většina studií výzkumníků se však shoduje, že středoevropské klima meruňkovým stromem svědčí méně. Domovinou meruňky jsou zřejmě dva regiony v Asii - Čína a Tibet na jedné straně a západ Střední Asie na pomezí Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu na straně druhé. V obou oblastech je meruňka druhem kontinentálního klimatu , tedy bez výrazných výkyvů v rámci zimy a léta, přestože teplotní rozdíly mezi zimou a létem jsou velké. Po ukončení vegetace meruňka upadne do spánku, přečká zimu, ve které ji nevyrušují změny teploty a náhlé oteplení. Probudí se až s jarním oteplením, které je zároveň začátkem vegetace. U nás se meruňky probouzejí už během vánočních oteplení, míza začíná proudit, vystupovat do kmene a koruny. Při lednových a únorových ochlazeních následně namrzají části lýka. Pokud se poškodí i dělivé pletivo kambium, poškození je nezvratné a začíná proces chřadnutí stromu. Z tohoto důvodu bělíme před zimou meruňkové kmeny – snažíme se odrazit co nejvíce zahřívajících slunečních paprsků a docílit co nejpozdějšího probouzení a vystupování mízy.   Paradoxně tužší zimy bez výkyvů snášejí meruňkové stromy lépe. I to je snad jeden z důvodů, proč během 20. století nárostly v sadech majestátní, desítky let staré meruňky. V dnešních kolísavých zimách to mají prostě obtížnější. Vysoké teploty brzy na jaře urychlují nástup rašení a kvetení a tím se úrody stávají nejisté iv jižních oblastech. Schopnost přečkat zimu ovlivňuje další významný faktor – dobré vyzrání dřeva a uložení dostatku zásobních látek. Ve vlhkých jílovitých půdách je třeba dobře zvážit výsadbu meruněk na podnoži myrobalan . Myrobalán roste v těchto půdách až příliš bujně a zejména během vlhkého podzimu vegetaci ukončí náhlé první mrazy, bez dostatečného vyzrání pletiv. Na mrazové poškození a kolaps jsou náchylné i stromy po přeplození , jelikož příliš velká úroda strom vysílí, proto nestihne uložit dostatek zásobních látek. Někdy se stane, že po přeplození usychají stromy nebo části korun už během léta. Odpověď zkušeností Sádáři, zahradníci i drobní pěstitelé, ač nepodkutí exaktními výsledky výzkumů, ale vedeni zkušenostmi, tušili, že meruňkové dřevo není nejlepším kandidátem na zdárné přezimování. Proto se jeho podíl snažili ve svých sadech umenšit. Ale jak snížit přítomnost dřeva meruněk v meruňkovém sadě? Je to paradox a zároveň úkol, se kterým by si těžko hlavu lámal nejeden řešitel záhad. Inu ale odpověď je docela jednoduchá, meruňky neštěpili na meruňkové podnože, ale na švestky a to pěkně vysoko - do korunky nebo až do kosterních větví. Není divu, že výzkumníci nakonec našli nejdlouhověčejší stromy meruněk zaštěpené právě na švestkách . A v případě, že meruňkový štěp přece jen odumře, na jeho místě stále zůstává vitální švestka. Jaká půda, takový podnož Nabídka podnožů, které se v jednotlivých oblastech používaly, je široká a liší se podle regionů, jelikož se s oblibou používaly místní typy. Někde převažují švestkové semenáče vypěstované do korunky, jinde se více používalo meziroubování – například. mrazuvzdornou Wangenheimou švestkou . V těžkých půdách se jako podnože používaly pravé švestky, Bystrická a její typy, Duranzia, Bělice, Zelená ringlota a mnohé místní typy okrouhliček. Pan Gustav Čejka vzpomíná Kozlenku, která se vyskytovala v okolí Prievidze a na Horním Ponitrí . V sušších půdách se roubovaly i na myrobalán , zde je meziroubování švestkou velmi výhodné kvůli silnému podrůstání myrobalánu. Snad ideální možností je rozpěstovat švestkový stromek a ten následně proštěpit meruňkou. Po meruňkovém semenáčích saháme tehdy, budeme-li stromek sázet v lehké a propustné půdě v teplé oblasti. V těžké půdě se mu nedaří. V běžných školkách byste stromy na výše popsaných podnožích hledali marně. V naší školce však pěstujeme i meruňky se švestkovým mezištěpením – tedy meruňku roubujeme vysoko na švestkový kmínek očkovaný na myrobalánu a tím zajistíme mrazuodolnost a dlouhověkost stromku.   Řežme uvážlivě Jedna z teorií říká, že mrtvice je zapříčiněna působením hub a bakterií. Za pravdu můžeme dát této větě v případě, že byl strom nesprávně řezaný nebo poškozený vylomením větve a přes otevřené rány pronikají spóry hub a další organismy. Řežme proto uvážlivě a nevytvářejme velkými ranami vstupní bránu pro rozklad. Meruňka je druh velmi brzy vstupující do plodnosti. Klade proto vysoké nároky na kvalitní výchovný řez . Jinak nám hrozí přeplození už v prvních letech po výsadbě. V teplých oblastech doplňujeme klasický jarní řez spojený se zakracováním výhonů i Šittovým řezem , kterým zapěstujeme kompaktní, plodným dřevem nádherně obrostlou korunku. Tento řez je nutno provést nejpozději do 15. června, po tomto termínu již naroste ve druhé míze jen slabé dřevo.      Kroky k úspěchu Všude tam, kde půda není příliš suchá, pěstujme meruňky na švestkových podnožích. Bílme kmeny, řežme citlivě a uváženě, nenechme stromy vysilit přeploděním, kontrolujme monilii a přece si vedle chystajme meruňkové stromky na dosadbu. A přestože kromě starých odrůd klasického sortimentu ( Maďarská , Velkopavlovická , Rakovského ) máme k dispozici i mrazuodolnější odrůdy (např. odrůdy z kanadského šlechtění: Harcot , Harogem , Harlayne nebo ukrajinskou Vynoslivu ) ani tyto nejsou zárukou jistého úspěchu. Jednoduše meruňka je druhem, který nás neustále učí trpělivosti . Odměna je však mimořádně sladká.