Zahradníkův rok

Začátek roku jako nový začátek pestrého ovocného sadu Teprve nedávno jste dokončili výsadbu stromů a už vás svědí ruce, ale nevíte, jaké práce se chytit? Neváhejte ani chvíli, protože zahalku v tomto období už v jiných částech roku nedoběhnete ani cvalem. Leden pilně využívejte pro mravenčí práci kolem přípravy sazenic do sadu pro další roky. Klíč je jednoduchý: potřebujete kvalitní podnože a zároveň roubky věhlasných odrůd. Ve správný čas je necháte srůst spolu – spojíte divokou, houževnatou část s tou ušlechtilou a citlivější. Obě tyto součásti si chystejte v hluboce zimním měsíci leden. Vypadá to jako paradox, ale právě v těch měsících, kdy celá země spí, má ovocnář plné ruce práce. Den je krátký a rád by toho hodně stihl. Ošetřuje staré sady, ostří si nářadí, shledává kvalitní roubky pro další množení a po večerech louska semínka budoucích dlouhověkých stromů. Ovocné stromy skryté v semínkách Základem úspěchu v tomto období je právě příprava osiva pro budoucí podnože . Prokrajujete jablíčka a vybíráte semínka, mačkáte uhniličené plody hrušek plánek, což vám ještě zůstaly od podzimu, rozpomínáte se, kde jste nechali pecičky od léta. Aby bylo zřejmé – s touto prací je třeba začít už mnohem dříve – během léta a v časném podzimu, kdy vyberete zdravé a bujné stromy, které se stanou rodiči budoucího potomstva. Proč semínka nevyklíčí v zimě Přípravou semínek v této době můžete dohnat ještě hodně, co jste zameškali na podzim. Neobejdete se však bez stratifikace (z lat. stratum – vrstva). Tímto vrstvením semínek do vlhkého substrátu překonáte jejich přirozený spánek bránící vyklíčení uprostřed zimy. Tím substrátem může být písek, piliny nebo dokonce vlhký mech. Optimální teplota se pohybuje mezi 0–6 °C , vlhkost substrátu by měla být 70–80 % . Podstatné je čas stratifikace naplánovat tak, aby semínka začala klíčit až na jaře, kdy už nehrozí jarní mrazy. Tedy nejdříve ve druhé polovině až koncem dubna. Jabloně a hrušky stačí nakličovat 3 měsíce, většina peckovin vyžaduje až 4 měsíce. Jabloně umí vyklíčit i bez stratifikace. Semena je třeba před jarním výsevem namočit a následně propláchnout čistou vodou. Odbourají se tak látky bránící vyklíčení. Pokud semínka začnou předčasně klíčit, je třeba je buď rychle vysít nebo zpomalit klíčení prudkým snížením teploty (na 0-1 °C). Silně naklíčeným semenům se lámou klíčky a tak přicházíte o cenné a pracně získané osivo. Jarní výsev Semínka následně vysévejte na jaře do řádku během dubna, kdy je ještě půda vlhká. Vyplatí se sít co nejřidčeji (semínka optimálně 5 cm od sebe) – pro tento účel můžete použít do špici ohnutý plech. Při přehuštěném výsevu se semenáčky slabě vyvíjejí, hynou a rostou jen ty nejschopnější. Řídkým výsevem si ušetříte spoustu osiva, které by jinak vyšlo nazmar. Podzimní výsev má přednost Poté, co jsme zmínili vše potřebné o zimní přípravě osiva a stratifikaci, však připomínáme, že tento náročný a zdlouhavý proces můžete zcela vynechat, pokud semínka vložíme do půdy ještě na podzim. Semena tak překonají zimní spánek přirozeně a na jaře začnou klíčit. V případě, že nám nehrozí přílišné škody hlodavci, není třeba výsev semínek odkládat a po smíchání s pískem semínka vysít už na podzim a přikrýt kompostem. Písek případným nechtěným návštěvníkům skřípe pod zuby. Kompost zase zabrání vytvoření přísušku , tedy ztvrdlé povrchové vrstvy zeminy, přes kterou by se semínka jen těžko drala na povrch. Ušetřená práce za to stojí. Pokud nemáte žádné podnože nachystané z předchozího roku a rádi byste již v tomto roce roubovali své štěpy, můžete si je zakoupit v naší ovocné školce . Máme v nabídce široký výběr podnoží pro různé druhy vhodných pro vypěstování mohutných dlouhověkých stromů i stromků do malých zahrad. Můžete také pohledat semenáčky plánek v zarůstajících křovinách, kde si je na jaře zaštípíte. Dobře uskladněné rouby – základ úspěchu! Leden je také ideálním měsícem pro odběr roubů pro další množení. Stromy jsou stále v hlubokém spánku. Vhodným časem je vlhko během odměku, neřežte naopak během silných mrazů. Ty totiž vysušují dřevo. Klíč pro výběr odrůd je jednoduchý: množíme odrůdy, které nám nejvíc chutnají a kterým se dobře daří v podmínkách prostředí, kde budeme pěstovat. Upřednostňujeme také odrůdy, jejichž nositeli jsou staré stromy v našem okolí. Můžeme tak výrazně přispět k záchraně dávno zapomenutých ovocných pokladů. Pokud nemáte vlastní zdroj roubů nebo chcete obohatit Vaši sbírku odrůd o něco zajímavého, můžete navštívit některou z burz roubů , které se ve vašem bližším či vzdálenějším okolí pořádají. Například koncem února 2025 budou tři burzy roubů s materiálem iz naší školky či z Genofondového sadu Súš na třech místech: přímo v Moravském Lískovém, ve Zvolenu a v Košicích. Co je však třeba přesně řezat, pokud máte vlastní zdroj? Vroub je neborostek, mladé jednoleté dřevo, které narostlo během uplynulého vegetačního období. Najdete jej zejména v obvodových, dobře osvětlených částech koruny. Dřevo musí být pevné, vyzrálé , s dobře vyvinutými pupeny . Jednoleté výhony zevnitř koruny nepožívejte – výhony kvůli nedostatku světla většinou nevyzrají. Některé staré stromy jsou natolik vysíleny úrodami a věkem, že mladé dřevo se vám v celém obvodu koruny nepodaří najít. V takovém případě strom citlivě prořežte a v dalším roce si můžete vybírat z dostatku mladého dřeva. Aby zůstaly větvičky životaschopné, nesmí vyschnout ani předčasně vyrašit. Uložte je tedy do tmavého, dobře izolovaného sklepa či vodovodní šachty. Teplota by se měla pohybovat od 0 °C do 5 °C , nejlépe je zastrčit rouby do vlhkého písku. Dobrým místem je i bramborový sklep. Pokud takové možnosti nemáte, zabalené vroubky můžete uchovat iv chladničce – zabalte je do vlhkých novin či kuchyňské utěrky a igelitového sáčku a pravidelně kontrolujte, zda vám neplesniví. Před samotným roubováním mládky namočte na pár hodin do vody, aby si doplnily ztracené zásoby vody. S roubováním nemusíte čekat až do jara. Již během zimních měsíců můžete v pohodlí sklepa roubovat v ruce. Ušetříte si tak mnoho práce v jarním období, kdy sadář neví, čeho se spíše chytit.

Vánoce za námi, nový rok před námi. Věříme, že během Vánoc Vám chutnou společnost dělali i jablíčka a budou Vám ji dělat i během nového roku. Dnes si představíme tři odrůdy, které jako by vypadly z vánočních pohádek. A zároveň si na nich můžete pochutnat i v lednu. A co potřebují dobré vánoční pohádky? Hvězdné obsazení Jistě jste už slyšeli o zvyku na Štědrý den příčně krájet jablka a dívat, zda na průřezu jádřinec se semínky vytvoří krásnou HVĚZDU a tedy přinese zdraví a štěstí jeho majiteli či celé rodině, nebo vytvoří spíše kříž či je červivé, což mělo značit neštěstí či nemoc. Možná i sami tento zvyk udržujete. Inu, s jablkem API HVĚZDOVITÉ po rozkrojení dostanete hvězdy hned dvě , jednu tvořenou jádřincem a další, která ji kopíruje pěticípým tvarem plodu. A po rozkrojení nezhnědne , zůstane pěkně světle žlutá. Zažít v prosinci pohled na strom obsypaný hvězdičkami , byť mrze a sněží, je také silný zážitek - takový malý vánoční zázrak. A když plody obeerete ještě před zmrznutím, můžete si jimi originálně ozdobit vánoční stromeček. Hvězdovitý tvar menších zploštělých plodů, jejich pozdní zrání , tužší slupka, tvrdá, křupavá , šťavnatá, sladkokyselkavá dužina a výdrž na stromě hluboko do zimy jsou typickými znaky této odrůdy, jejíž původ je sice ne přesně znám, ale sahá jistě. Jmenem Api se označuje skupina odrůd jabloní, které můžeme vystopovat až do doby římské , kdy je zřejmě jistý Appius Claudius přinesl z Peloponésu a zaštípil prý na dulu. O výběru zrovna tohoto podnože sice můžeme silně pochybovat, protože má s jabloněmi špatnou afinitu, ale není pochyb, že nejranější písemný záznam o této odrůdě máme ze 17. století od švýcarského pomologa Johanna Bauhina, který o ní mluvil jako o " pomum pentagonum ". Nejstarší německé pomologie zase tvrdí, že Api se nejvíce pěstovaly v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu. To něco vypovídá o jejich mrazuodolnosti , zejména dřeva. Květy vzkvétají středně brzy až pozdě a také nezvyknou trpět mrazy. Kvůli pozdnímu času zrání a vyšší náchylnosti na padlí jsou vhodné zejména do středně teplých oblastí , ale i do chráněných vyšších poloh . Zřejmě nikdy nebyly příliš rozšířené, jelikož plody jsou menší a chuťově méně výrazné, ale jako velmi dekorativní jablka je zřejmě zvyklí pěstovat zahrádkáři pro potěšení či jako vánoční ozdobu. Jejich plody nejen dozrávají pozdě – a třeba si na tu příjemně osvěžující chuť opravdu počkat – ale i velmi dlouho vydrží , při dobrém skladování někdy až do úrody prvních letních jablek. To je zároveň s unikátním tvarem a vysokou úrodností jejich největší přednost. Velmi vhodné jsou také ke zpracování na mošty a cider . Stromy rostou bujně a do plodnosti vstupují středně brzy, ta je sice vysoká, ale spíše střídavá. Zřejmě minimálně dvakrát tuto odrůdu šťastně zachránili před vymizením . Pomolog Poiteau prý znal tuto raritu jen z doslechu, až v roce 1830 objevil čerstvě pokácený strom a zachránil z něj několik roubů. O 150 let později se zdálo, že tato odrůda opět vymizela, když na ni náhodou ve Švýcarsku narazila paní, které se zdálo podivné, že je uprostřed zimy nějaká jabloň obsypaná drobnými hvězdami a obrátila se na švýcarský Spolek pro zachování starých odrůd . A tak se nám zachovala dodnes ao její uchování pro další generace se můžete postarat i vy. Není všechno zlato co se třpytí v listí, ale… Další dvě odrůdy jakoby vystoupily z pohádky Byl jednou jeden král .  A opravdu, byl jednou jeden král... nebe to byla královna? Inu, v Anglii to byl král, King of the Pippins, zatímco ve Francii královna, Reine des reinettes. A v Německu zase Wintergoldparmäne, tedy PARMÉNA ZLATÁ ZIMNÍ , jméno, které nakonec převládlo iu nás, ač se často nazývá i Zlatá reneta. Reneta po své typické, kořeněné, aromatické, sladkokyselé, vynikající renetovité chuti … doslova královnička z francouzského la reinette. A zlatá? Inu, její barva je zlatožlutá až oranžová s červenými pásky a svítí do dálky. Zatímco původ slova reneta je zahalen královským hermelínem, původ slova parména je již zahalen rouškou tajemství. Podařilo se nám najít čtyři vysvětlení tohoto slova používaného pro několik odrůd, například pro u nás známou Adamsovu, Letní, Šarlatovou, Strauwaldovu či Worcesterskou parménu, ale celkem je ve světě parmén přes 50. Je možné, pochází ze středověkého latinského " pyrus magnus " , tedy " prodlouženým tvarem , to by ale moc na tuto parménu nesedělo. To spíše tvrzení, že parména označovala jablka s hruškovou příchutí . Jiné zdroje tvrdí, že slovo „ pearmain “ se nejprve používalo pro určitý typ hrušek a poprvé se pro jabloně použilo až během 16. století. Prý pochází ze starofrancouzského „ pearmain “ a nakonec z latinského „ parmensia “, tedy „ z Parmy “, tedy tohoto italského města. Další verzí je původ ze středoanglického slova „parmain“ či „permain“, odvozeného z francouzského „ parmaindre “, tedy „vydržet“, které odkazovalo na dlouhou trvanlivost některých parmen. Ať už je to s pojmenováním parména jakkoli, pravda je, že označuje jedny z nejchutnějších odrůd, mezi které tato Parména zlatá zimní rozhodně patří. Horší je to už s její náročností na umístění a péči . Je to odrůda rychlého vývoje , takže sice v mládí ve školce rychle roste a vytváří krásné rovné kmeny, ale rychle i vstupuje do plodnosti a rychle plodí hodně. Takže má i zvyk rychle se vyčerpat a buď zababčit brzy po vysazení na trvalé místo nebo i později během života začít brzy chřadnout a zasychat. Proto jí musíme pomáhat jednak zajištěním dostatečné výživy půdy , ale i dostatečným řezem výchovným, udržovacím a v pozdějším věku i opakovaně zmlazovacím, kterým jí umíme podstatně prodloužit život a plodnost. Vybíráme si ji do lokalit s dostatečně hlubokou, výživnou a přiměřeně vlhkou půdou, ani příliš suchou (kde má malé, padající plody), ani příliš mokrou (kde trpí rakovinou). Ocení nejvíce středně teplé oblasti , spíše otevřené polohy, kde tolik netrpí padlím či vlnačkou krvavou a jinými mšicemi, ale ani strupovitostí, která ji ohrožuje v uzavřených lokalitách s vysokou vlhkostí vzduchu. Sůl nad zlato? Poslední odrůda je jedna ze dvou slovenských, které svým rozšířením přesáhly hranice krajů a dokonce i státu (Druhou je Hontianská končárka, o ní jindy). Je to SOLIVARSKÉ UŠLECHTILE pocházející zřejmě z obce Solivar, která je dnes již součástí Prešova. A je tedy SŮL NAD ZLATO? Tedy Solivarské ušlechtilé nad Parménou zlatou zimní? Pokud bychom soudili podle míry rozšíření po světě, tak těžko, ale rozhodně má také své přednosti. Plody Solivarského ušlechtilého jsou obvykle podstatně větší od Parmény zlaté zimní, šťavnatější a podobně křupavé. Chuťově jsou sice mnohem méně zajímavé, jen sladkokyselé bez výrazného aroma či kořenitosti, ale na vzduchu po rozkrojení téměř nehnědnou a také díky mastné slupce nevadnou a vydrží také přibližně do března. A navíc stromy jsou mnohem méně náročné na kvalitu půdy a polohu , snesou i vyšší a chladnější lokality , ačkoli vzhledem k silnější náchylnosti k strupovitosti je také třeba se vyhnout uzavřeným polohám. Sice vstupují do plodnosti později, ale zase jsou dlouhověčejší než Parména zlatá zimní a jsou méně náročné na řez . Tak jak, vybrali jste si už tu Vaši pohádkovou jabloň?

Návod, jak si vysadit vánoční stromeček, který vám bude dělat radost po celý život a zdobit vaši zahradu celoročně. Tyto Vánoce jste si dopřáli něco speciálního. Ne vánoční stromek jako povinnou jízdu, jako voňavou dekoraci, kterou po Třech králích vyhodíte, seštípkujete či spálíte. Ale vánoční stromek živý , s kořenovým balem nebo v arbotašce. Vánoční stromek jako dárek sám o sobě. Dar, který vám bude přinášet své dary dlouhá léta po vysazení. A) A co za dary jsou to? 1. Mladé světle zelené jehličky nebo pupeny na koncích větviček plné vitamínu C s příjemnou pryskyřičnou vůní a chutí. Můžete je jíst čerstvé nebo nakládané v medu nebo si z nich s medem či cukrem udělat sirup. Lze je také naložit do slaného či sladkokyselého nálevu - tzv. nakládané vánoční stromky. Nebo si je připravte jako čaj či vložte je do vroucí vody a napařujte se nad nimi vy či jídla. Dá se z nich udělat i pivo . Kdy je sbírat: po cca. 3-5 letech po vysazení (aby stihli zmocnět). Získáte je zejména z těchto druhů: borovice lesní , borovice limbová , (i borovice černá a další borovice) duglaska tisolistá , cedr libanonský jedle Nordmannova , jedle balzámová , (i jedle bílá a další jídle) smrk balkánský , smrk obyčejný , (i smrk pichlavý a další smrky) 2. Pryskyřice vytékající z ran nebo z tzv. pryskyřice. pryskyřičných puchýřků. Kdo má odvahu, může ji použít v malém množství jako antiseptickou žvýkačku při zánětu hrdla nebo si připravit s dalšími ingrediencemi (panenský včelí vosk, kokosový olej, jiný tekutý olej) pryskyřičný balzám vhodný zejména k natírání hrudi při dýchacích problémech. Kdy ji sbírat: po cca. 5-10 letech po vysazení (aby stihli zmocnět). Získáte ji zejména z těchto druhů: borovice lesní, borovice limbová (i borovice černá a další borovice) duglaska tisolistá , jedle Nordmannova , jedle balzámová – tzv. jedle kanadský balzám , (i jedle bílá a další jídle) smrk balkánský, smrk obyčejný , (i smrk pichlavý a další smrky) 3. Nezralé samčí šištice v pevném stavu , ještě před otevřením a uvolněním pylu - takové zdravé kyselkavé bonbóny . Buď je můžete jíst syrové samotné nebo v salátu, nebo i tepelně upravené, či jimi zdobit jídla . Kdy : po cca. 10-40 letech po vysazení Získáte je zejména z těchto druhů: borovice lesní - středně brzy (po cca. 15 letech) borovice limbová - brzy (po cca. 12 letech) duglaska tisolistá – brzy (po cca. 10 letech), jedle balzámová – středně brzy (po cca. 15-30 letech), i jedle bílá jedle Nordmannova – středně brzy (po cca. 17 letech) smrk balkánský – brzy (po cca. 10 letech), smrk obyčejný - pozdě (po cca. 40 letech), iz dalších smrků. 4. Nezralé samičí šištice v zeleném stavu , již po opylení, ale ještě před zdřevnatěním. Buď je můžete nařezat na plátky a naložit do sirupu, medu či alkoholu nebo z nich vyříznout jejich sladké a sirupovité „ srdce “ a opražit ho. Sirup ochucený takovými koblihami se v Itálii jmenuje mugolio a původně se dělal z koblih borovice horské, tedy kosodřeviny ( Pinus mugo ), ale dá se dělat z koblih různých dřevin. V Rakousku je zase velmi populární Zirbenschnaps , tedy alkohol, ve kterém byly macerovány koblihy borovice limbové.   Kdy : po cca. 10-40 letech po vysazení Získáte je zejména z těchto druhů: borovice lesní – středně brzy (po cca. 15 letech) borovice limbová – brzy (po cca. 12 letech), i další borovice jedle balzámová – středně brzy (po cca. 15-30 letech), i jedle bílá smrk balkánský – brzy (po cca. 10 letech), smrk obyčejný - pozdě (po cca. 40 letech), i další smrky < 5. "Oříšky" , tedy semínka , která po ručním nebo strojním oloupání můžete jíst syrové nebo osmažené, či vylisovat z nich olej . Kdy : Po cca. 10-15 letech od výsadby Získáte je z těchto druhů: velká semínka: borovice limbová (8x10 mm), (ale také b. Armandova (11x13 mm), b. ohebná (9x11 mm), b. Jeffreyova (9x12 mm), b. korejská (12x16 mm), b. málokvětá (8x10 mm) či b. trpasličí (7x trpasličí) střední semínka: smrk obyčejný (3x4-5 mm) - později, až po cca. 40 letech malá semínka: borovice lesní (2-3x3-4 mm), smrk balkánský – malá semínka (1-2x2-3 mm) 6. Šiškové bobule jalovce vcelku nebo semenné bobule tisu , tedy jen červený šourek z nich, bez semene. V obou případech potřebujete samčí a samičí rostlinu k dosažení úrody, protože jalovce i tis jsou dvoudomé rostliny. Modré šiškové bobule jalovce se většinou sušené používají běžně v kuchyni při přípravě zvěřiny či kysaného zelí , různých nádivek apod. Uplatnění našli iv nápojích , nejen v borovičce a ginu, ale také v různých limonádách, například. ve fermentované balkánské "smrce". Používají se k dezinfekci močových cest , při dně a revmatu , ale je třeba je používat s mírou, neboť ve velkém množství umí podráždit močové cesty. Také se používají při trávicích problémech a problémech se žlučníkem . Nesmějí je užívat těhotné ženy, protože by mohly způsobit potrat. Červené šourky tisu jsou jedinou jídlou součástí prudce jedovatého tisu a jsou sladké a slizovité – takový „sladký soplík“. Při jejich jídle je třeba dávat pozor a nezakousnout do jedovatého semene ani jej nepolykat, jen plivat. Kdy: jalovec : po 5-7 letech od výsevu první plody, které dozrají po 2-3 letech, tis : po 10-15 letech od výsevu B) A jak na výsadbu? Přestože se už teď těšíte na dary vašeho vánočního stromku, dostanete se k nim až za pár let, pokud se stromku u vás bude dařit. Aby tomu tak bylo, je třeba výsadbu pořádně promyslet. 1. KDE Vhodný druh na vhodnou lokalitu První věc, kterou je důležité si uvědomit již při nákupu vánočního stromku, je to, zda je vhodný do půdních a podnebných podmínek lokality, kam ho plánujeme vysadit. Aby pěkně rostl a netrápil se on ani my. Můžeme si pomoci i těmto výběrem druhů podle jim vyhovujících podmínek. Druh Osvit Vlhkost půdy pH půdy Úrodnost půdy Znečištění ovzduší Mrazuvzdorn. Tepluvzdorn. Větruvzdorn. Jalovec obecný 3 1, 2 1, 2, 3 1, 2 3 2 3 2 Borovice lesní 3 3, 2, 1 1, 2, (3) 1, 2 3 3 2 2 Borovice limbová 3 1, 2 1, 2 1, 2 2 4 2 3 Cedr libanonský 3 1, 2 1, 2, 3 2 1 2 3 2 Duglaska tisolistá 2 2 1, (2) 3 1 3 2 2 Jedle balzámová 2 2 1, 2, (3) 2 1 4 2 1 Jedle Nordmannova 1 2 1, 2, 3 3, 2 2 2 1 2 Metasekvoje čínská 1 2, 3 1, 2, 3 1, 2, 3 3 1 3 2 Smrk balkánský 2 2 1, 2, 3 2 3 2 3 1 – mělké půdy Smrk obecný 2 3, 2 1, 2 1, 2 1 4 1 1 – mělké půdy Tis obyčejný 1 2 1, 2, 3 2 3 1 2 2 Tisovec dvouřadý 2 2, 3 1, 2, 3 1, 2, 3 3 2 3 3 Jako legenda slouží následující tabulka. Charakteristika 1 2 3 4 Osvit nejméně náročné na světlo středně náročné na světlo nejvíce náročné na světlo Vlhkost půdy suchá střední (vlhká, ale dobře odvodněná) mokrá (podmáčená) pH půdy kyselá neutrální zásaditá Úrodnost půdy nízká střední vysoká Znečištění ovzduší snášejí obzvláště špatn e snášejí středně snášejí obzvláště dobře Mrazuvzdornost střední (do -23 °C až -29 °C) střední až vysoká (do -29 °C až -34 °C) vysoká (do -34 °C až -40 °C) velmi vysoká (do -40 °C až -46 °C) Tepluvzdornost nízká střední vysoká Větruvzdornost střední vysoká velmi vysoká Všechny námi nabízené druhy jehličnanů jsou z hlediska mrazuvzdornosti vhodné do všech pěstitelských oblastí Slovenska. Některé z nich jsou vhodné i do opravdu extrémních poloh. Dostatek prostoru horizontální i vertikální Také důležité, jak výběr správného druhu pro danou lokalitu, je dopřát stromkům dostatek prostoru . Přestože teď jsou maličké a možná nás to svádí posadit si je co nejblíže domu, mějme na paměti, že všechny jsou v dospělosti statnými stromy . Od nejmenších, ale stále velkých jalovců obyčejných (vysokých 5-15 m ve stromové podobě), až po obrovské velikány duglasky tisolisté (vysoké 40-100 m). V zásadě bychom mohli považovat za směrodatnou při určení vzdálenosti od jiných stromů či konstrukcí předpokládanou šířku koruny v dospělosti, ale uvědomme si, že tenčí kořeny stromů sahají do 4 až 7 násobku průmětu koruny roli hrají i další faktory . Nezapomeňme při umísťování stromků nejen na horizontální vzdálenosti od jiných stromů, domů či jiných překážek, ale ani na vertikální vzdálenosti , ať už nad zemí (např. od elektrických vedení) nebo pod zemí (kanalizace, plynovod, elektrické vedení atd.). Může být fajn mít před jižními okny domu či bytu v létě strom, který zabrání přehřívání a v zimě na něm (na zavěšeném krmítku) můžeme pozorovat ptáky, ale pro tyto účely kvůli nedostatku světla v zimě raději volme opadavé listnaté stromy. A promysleme si dobře, jaká vzdálenost od budovy je bezpečná, pokud by se strom náhodou zlomil vlivem větru či bouře apod. Následující tabulka poskytuje přehled o výšce a šířce druhů v jejich přirozených podmínkách, v sušších lokalitách ve městech mohou být konečné velikosti stromů menší. Druh Výška v dospělosti Šířka v dospělosti Jalovec obecný 5-15 m (kříková forma 4 m) 4 m Borovice lesní 40 m 10 m Borovice limbová 10-25 m 6 m Cedr libanonský 30-40 m 15 m Duglaska tisolistá 40-100 m 20 m Jedle balzámová 15-25 m 5 m Jedle Nordmannova 30-50 m 5 m Metasekvoje čínská 15-35 m 4 m Smrk balkánský 25-30 m 5 m Smrk obecný 30-50 m 10 m Tis obyčejný 3-20 m 10 m Tisovec dvouřadý 20-50 m 8 m Opylovače Záleží-li Vám na tom, abyste měli z vašich jehličnanů i úrodu šišek nebo šiškových bobulí jalovců či semenných bobulí tisu , nezapomeňte, že v dostatečné vzdálenosti potřebují opylovačů - tedy rostliny, které jim poskytnou kompatibilní pyl. Naštěstí u jehličnanů opylovaných větrem se tyto vzdálenosti počítají ve stovkách metrů až kilometrech . Roli zde hrají převládající směr větrů i přítomnost překážek. Jelikož mnohé z těchto druhů snadno opelí i jiné druhy jejich rodu , které v zemi běžně rostou, nejvíce si je třeba dávat pozor na přítomnost opylovačů v případě tisu a jalovce . Druh Opylovače Jalovec obecný samčí rostlina druhu jalovec obecný Borovice lesní kterákoli geneticky odlišná borovice Borovice limbová kterákoli geneticky odlišná borovice Cedr libanonský pravděpodobně samoopélivý Duglaska tisolistá někdy samoopelivá, jindy geneticky odlišný jedinec druhu Jedle balzámová kterákoli geneticky odlišná jedle Jedle Nordmannova kterákoli geneticky odlišná jedle Metasekvoje čínská částečně samoopelivá Smrk balkánský samoopelivý, ale i kterýkoli geneticky odlišný smrk Smrk obecný kterýkoli geneticky odlišný smrk Tis obyčejný samčí rostlina druhu tis obyčejný Tisovec dvouřadý částečně samoopélivý 2. KDY Kdy nastává ten správný čas na výsadbu vánočních stromků? Jednoduchá odpověď je po Vánocích 😊 . Podrobnější zní takto: v době, kdy je půda (již) rozmrzlá, ale (ještě) dostatečně vlhká a teploty nejsou příliš vysoké, takže obecně asi od října do konce března . Postupná adaptace je klíčovým slovem. Pokud bychom vysadili vánoční stromek rovnou z obývacího pokoje (kde je 20+ °C) na zahradu, kde je možná přes den nad nulou, ale v noci i -10 °C, z tohoto teplotního šoku by se stromek nemusel vzpamatovat. Raději volíme postupný přechod z obývacího pokoje do nevytápěné chodby/garáže, na chráněnou terasu a teprve poté do země na zahradu, kde stromek už nic nechrání. Nejlepší tehdy, když už nehrozí v krátké době silné mrazy. 3. JAK Výkop výsadbové mísy Výsadbovou mísu vykopeme alespoň 2krát tak širokou jako je šířka kořenového balu a asi 1,5krát tak hlubokou jako je jeho výška. Čím méně úrodná půda je na místě, tím větší a zejména širší mísa může být. Nejdříve odstraníme travní drny a odložíme si je stranou, ještě se nám sejdou. Nekopeme „jámu“ – a zejména ne v jílovité půdě – ve tvaru květináče , ať už s kruhovým nebo čtvercovým průřezem, neboť kořeny stromu by se chovaly jako v květináči. Velmi těžko by pronikaly do okolní utužené půdy a začaly by se spíše v jámě kroutit a neumožnily dostatečné ukotvení a vitální růst stromku. Naopak, stěny mísy udělejme co nejvíce členité , možná nám pomůže představa hvězdice, ale ta hvězdice rozhodně nemusí být dokonalá. Zejména zeminu pořádně překypříme , aby do ní kořínky měly šanci a tendenci vrůstat. Nepřevracíme vrstvy půdy. Vykopanou zeminu můžeme přímo během kopání rozdělit na tři vrstvy – na nejkvalitnější vrchní, středně kvalitní střední a nejméně kvalitní spodní část – a ty si odložme odděleně. Část té nejhorší zeminy si můžeme odložit zcela zvlášť. Do každé této vrstvy přimícháme kvalitní již vyzrálý kompost , nejlépe kyselejší tzv. listovku z listů stromů z vlastní zahrady (celkem alespoň 40 l) a asi 20 l biouhlí (pozor, ne popel!). Určitě nepřimícháváme nevyzrálý hnůj či nebodaj umělá hnojiva. Samotné zasazení Před samotným zasazením nezapomeneme už těsně vedle jámy odbalit kořenový bal stromku z jutové sítě a rozprostřít kořínky. Stromeček posadíme (nejlépe ve dvou s někým) na lůžko vytvořené ze spodní vrstvy zeminy obohacené kompostem. Na spodek mísy určitě nedáváme samotný kompost, hnůj či nebodaj umělá hnojiva. Stromeček posadíme do takové výšky, v jaké byl posazen ve školce , ani výše, ani níže. Ve dvou pokračujeme i při zakopávání stromku. Jeden z nás přidržuje stromek, aby stál kolmo, druhý postupně přihrnuje vrstvy zeminy ke kořenovému balu. Asi v polovině práce můžeme stromek polit , aby zemina kolem dobře přilnula ke kořínkům. A dokončíme práci až do roviny s okolním terénem . Travní drny , které nám zůstaly po výkopu, na závěr otočíme zelenou částí dolů a poklademe kolem okrajů výsadbové mísy a vytvoříme tak zálivkovou mísu pro stromeček. Mezi travní drny můžeme nasypat tu část nejhorší spodní zeminy, kterou jsme si odložili zvlášť. Zamulčování Nakonec kolem stromku vytvoříme jakoby "donut" (masopustní šišku s dírou uprostřed) z kompostu ve vrstvě alespoň 10-15 cm (alespoň 120 l) a zamulčujeme podobně silnou vrstvou materiálu bohatého na uhlík. Ideální jehličnatou dřevní štěpkou , ale pokud ji nemáme k dispozici, tak můžeme použít i mulčovací kůru, listí, slámu či staré seno. Dáváme pozor, aby se tento materiál nedotýkal kmene ani spodních větví stromku. Mulčím zakryjeme celý prostor výsadbové mísy – průměr alespoň 1 až 2 metry. Řez Jelikož i sazenice jehličnanů s kořenovým balem přišly při vyjímání ze země ve školce o značnou část kořenů (i když méně než při vyorání), je vhodné dorovnat ztrátu kořenů přiměřeným, ale citlivým řezem větví , abychom je podpořili v dobrém startu na finálním stanovišti. Řežeme buď hned po výsadbě nebo nejpozději brzy na jaře ještě před rašením nových výhonků. Vybíráme větve, které příliš zahušťují korunu, zejména spodní tenčí větve, které by časem stejně byly zastíněny vyššími a uschly by. Určitě neřežeme terminál a hlavní větve a vyhýbáme se ranám větším než 1/4 průměru kmene v místě řezu. Dbáme na to, abychom řezem nepoškodili habitus , tedy tvar koruny. Nejcitlivěji postupujeme přitom při douglasce tisolisté, která může mít problém vytvořit dostatek pryskyřice na ochranu vzniklých větších ran (i později o průměru maximálně 4-5 cm). Tento postup není třeba aplikovat při výsadbě stromků z arbotášek Air-Pot , protože při šetrném vytažení z arbotášek, ve kterých byly pěstovány, nepřijdou o téměř žádné kořeny. Zalévání a další péče Po výsadbě nezapomeneme stromek pořádně polit. Pořádně znamená alespoň 30 l, tedy 3 krhlami vody. Během vegetační sezóny v sušších obdobích volíme raději méně časté (2x až 5x za léto), zato vydatné zalévání (50-100 l na jedno polití). Nezapomínejme doplnit vrstvu kompostu a mulče alespoň jednou ročně nebo podle potřeby tak, aby kořenům nekonkurovaly trávy. Na rozdíl od listnatých a zejména ovocných stromů jehličnaté stromy většinou nepotřebují výchovný řez a celkově jsou na péči méně náročné , pokud jsme dodrželi výběr vhodného druhu na vhodnou lokalitu a stromek správně vysadili. Jen to čekání na jejich hmatatelné dary je často delší než na dary ovocných stromů. Ale darem pro nás je také jejich vůně, svěží barva i uprostřed zimy a charakteristická silueta či hebkost jehličí některých z nich. Píchlavé větvičky jalovce ani hladké, ale zato jedovaté, jehličí tisa hladit zrovna nemusíme, ale jehličí ostatních druhů, zejména jedlí, přímo vyzývá k pohlazení. Užijte si vaše vánoční stromky naplno a celoročně.