Zahradníkův rok

Štěpíme v zahradě, sadě i katastru Jaro je příhodný čas, abychom rozmnožili ty ovociny, které nám nejvíce chutnají, zachránili odrůdu ze starého torza v opuštěném sadu či během vycházky zušlechtili plánku v katastru. Jak postupovat, aby naše úsilí bylo korunováno úspěchem, si povíme v následujících řádcích. Jak vybrat správný způsob roubování Štěpení je velmi výrazným zásahem do života každého stromu, proto se jej snažíme provádět co nejcitlivěji, každému stromu na míru. Obecně je nejlepší přeštěpovat mladé stromy, ještě nerozvětvené hrotáky či základy korunek. Samozřejmě lze citlivě proštěpit i starší stromy, vyžaduje to však již pokročilejší zahradní um, dostatek roubů i několik let péče pro následné zapěstování, dokud štěp není samostatný. Vyhýbáme se drastickým zákrokům, při kterých je zvykem přeštěpovat starší stromy „na kmeni“. I při roubování a přeštěpování platí zásada, že nevytváříme poranění, která strom nemůže zahojit. U jabloní neděláme rány o průměru nad 10 cm, u peckovin by velikost ran neměla přesáhnout 5 cm. Samotný způsob roubování volíme zejména podle poměru tloušťky podnože a roubce a také podle přítomnosti nebo nepřítomnosti mízy v době našeho roubování. Kdy roubujeme Čas roubování a pořadí roubovaných druhů nejednou vrtá v hlavě nejednomu štěpaři. Staré přísloví říká, že roubovat začínáme venku tehdy, když je štěpař schopen udržet nůž, aniž by mu mrzly ruce. V našich končinách tento termín většinou připadá na konec února, kdy už můžeme spojkovat třešně, višně, postupně i švestky, meruňky, hrušky, kdoule, jeřabiny i oskoruše, jako poslední si necháváme jabloně, moruše a kaštany na polovinu dubna. Pořadí roubování nám napoví i roubky uskladněné ve sklepě a posloupnost jejich rašení. Pokud má podnož nalité pupeny, znamená to, že pletiva jsou aktivní, a můžeme roubovat. Pozor, v tomto období ještě ne jakýmkoli způsobem! V časném stadiu jara používáme způsoby, které nevyžadují přítomnost mízy. Čím více budeme se roubováním otálet, tím více budeme muset během léta bojovat s podrůstajícím podnožem a následně nám naroste štěp s menším přírůstkem. Broskve a mandle lze roubovat iv jarním období, lepší výsledky však získáme při srpnovém očkování. Rouby těchto druhů totiž velmi rychle raší a obtížněji je udržet ve stavu vhodném ke roubování. Také je možné, že po jarním roubování následně více trpí klejotokem. Nezapomeňme na kvalitní a pořádně nabroušené nářadí, které je nezbytným předpokladem úspěchu. Nářadí pro roubování (A) Štěpařský/očkovací nůž, (B) Ovocnářská žabka, (C) Dvousečné nůžky, (D) Štěpařská páska, (E) Velmi jemný brusný kámen, (F) Označovací štítky, (G) Štěpařský vosk, (H) Pouzdro na nůžky    Způsoby roubování mimo proudění mízy Období, kdy pod kůrou stromů kypí míza, je poměrně krátké, proto každý zahradník rád sáhne i po způsobech, které její přítomnost nevyžadují. Výhodou brzkého roubování je výborné srostnutí, slabší podrůstání podnože a silný růst naroubované části. Spojkování (kopulace)  Jedná se o zcela základní způsob roubování, jelikož spojkovací řez využíváme i při jiných způsobech roubování – bočním plátkování, roubování pod kůru, přemosťování a dalších. Při spojkování spojujeme vroubek a podnož, jejichž průměry jsou buď stejné nebo téměř stejné. Spoj provedeme šikmým řezem a následným přiložením obou komponentů. Řez oproti pupenům není nutnou podmínkou, i když vyrašený pupen hned oproti spojkovacímu řezu může v mnoha případech zachránit štěp. I proto je dobré tento poupě při vázání obejít. Zcela klíčové pro provedení vynikajícího spojkovacího řezu je nacvičení si štěpařského postoje . Ruku s roubem držíme nehybně přitlačenou na prsou, přičemž pohybujeme jen rukou držící nůž. Tato ruku je také poměrně zafixovaná, tah provádíme zádovým svalstvem.      Nástavbou je spojkování s jazýčkem, tedy anglická kopulace . Tento způsob šetří práci a umožňuje dělení úkolů. Štěpář nemusí štěpence hned vázat, případně jeden člověk roubuje, jeden váže. Práce při použití anglického spojkování je podstatně snazší a rychlejší. Pokud však roubuje člověk o samotě, vystačí si is obyčejným spojkováním. Voskovat stačí ranku na vrchní straně roubce. Při spojkování je třeba dbát, aby řezy neměly vypouklé „bříško“, musí na sebe dokonale přiléhat. Tento způsob je výborně použitelný při roubování v ruce i při roubování do korunky. Spojkování (A) a anglické spojkování (B) Při vázání pásku dobře utahujeme, pupeny můžeme také obvázat, nevynecháváme je. Místo roubování obvážeme hustými závity. Úvazky kontrolujeme, včas povolujeme a odstraňujeme, aby se nezařízly do hrubnoucího stromku. Správné a nesprávné spojkování (A) Správné spojkování – je nutné, abychom přikládali kambium na kambium alespoň z jedné strany. Není třeba, aby byl vroubek vycentrován. (B) Nesprávné spojkování – řezné plochy odpařují příliš mnoho vody a zasychají. Taková chyba se nám nestane při použití anglického spojkování. Boční plátkování Tento způsob se používá v případě, je-li podnož silnější než roub. Na roubce provedeme šikmý spojkovací řez. Podnož seřízneme kolmo nůžkami nebo pilkou. Přiměřujeme si délku spojkovacího řezu na roubce a stejný protějšek uděláme na podnoži. V případě hrubšího průměru podnože (3-5 cm) použijeme 2 roubky, při ještě hrubším více roubů. Na roubce musí zůstat trčet půlměsíčková ranka, která zajistí zahojení rány na podnoži. Vzniklé rány je třeba důkladně zavoskovat, aby nevysychaly. Způsob je také možno provést s použitím jazýčku. Boční plátkování Při roubování většího počtu podnožů používáme plátkování s jazýčkem, princip i výhoda je stejná jako při anglickém spojkování. Pro hojení je třeba, aby nad řeznou ránou podnože zůstala trčet půlměsíčková ranka vroubku (A). Nižší poloha roubce je vadou. Štěpení do rozštěpu Starý způsob roubování, v minulosti používaný univerzálně. Jeho nespornou výhodou je jednoduchost a dobré ujímání roubů. Výsledek je dobrý zejména na podnožích tenčího průměru, kde se vzniklá rána rychle zavalí. Tímto způsobem lze při roubování dobře uplatnit i tenčí roubky. Způsob je dobře použitelný pro jádroviny, u peckovin pouze u tenčích podnoží, u hrubších způsobuje rána rozštěpu klejotok. Podnož nejprve seřízneme kolmo pilkou nebo nůžkami, ránu začistíme žabkou. Ve středu řezu podnož rozštěpíme do hloubky asi 4 cm. Rozhodneme-li se tímto způsobem přeštěpovat hrubší podnože, je nutné podnož ve vzdálenosti 5-6 cm od řezu stáhnout provázkem, aby se podnož nerozštěpila příliš hluboko. Roub seřízneme souměrně ze dvou stran, přičemž pupen zůstane těsně nad bočními řezy. Oba řezy musí dobře přilehnout o stěny rozštěpu, proto jsou složitější. Do rozštěpu vkládáme 2 roubky naproti sobě. Podobně jako při plátkování je třeba, aby nad úroveň rány podnože trčely půlměsíčky. Ujistíme se, že podnož vyvíjí na roub největší tlak v místě kambia a také že spojení komponent je v čem největší délce. Všechny rány důkladně zavoskujeme. Štěpení do rozštěpu Základní předpoklad úspěchu při tomto způsobu je umístění obou roubů tak, aby se dotýkaly kambie podnože. Klín vrouble má do roztřepené mezery padnout co nejlépe. Při nesprávném vsazení roubky zasychají. Při dodržení této zásady se roubky spolehlivě ujímají. (A) jsou nesprávně vsazené roubky – kambium se nekryje, (B) zobrazuje správně vsazené roubky, přičemž podnož vyvíjí největší tlak na kambium roubce. Opět je nutné, aby půlměsíčky trčely nad úroveň řezu podnože. Štěpení v době mízy Tímto způsobem myslíme především metodu pod kůru a všechny její obměny (např. Tittelův způsob). Štěpení pod kůru je obecně méně náročné na techniku ​​řezu, proto s ním většinou začínáme při získávání prvních zkušeností. Vyžaduje však velkou trpělivost a pozorovací talent, protože musíme správně vystihnout čas mízy. A toho se často ne a ne dočkat. Například třešně můžeme spojkovat už v únoru, ale desek mízy na roubování pod kůru může nastat až ve druhé polovině dubna. Jak zjistíme, že už je vhodný termín pro tento způsob roubování? Nad předpokládaným místem roubování provedeme pokusný zářez do kůry – ta se musí zcela oddělit od dřeva. Pokud se kůra jakkoli třepí a pásky kůry zůstávají přilepená na dřevě, můžeme se snažit jak chceme, ještě nenastal správný čas. Tímto způsobem přeštěpujeme podnože tlustší než roub. Při přeštěpování stromů na jinou odrůdu jsou největší přípustné řezy na hlavách u jádrovin 10 cm, u peckovin 5 cm. Postup začíná řezem kolmým na podnož a následným zahlazením ostrým nožem. Počet roubů volíme podle tloušťky podnože. U podnože silné méně než 2,5 cm postačí jeden roub. Při průměru do 5 cm stačí 2 roubky proti sobě. U hrubších podnožů používáme 3 a více roubů, aby byl celý obvod řezu rovnoměrně vyživován a rána se zahojila. Kůru nařežeme kolmo na první řez v délce asi 3 cm. Kůru oddělíme od dřeva. Roub seřízneme spojkovacím řezem a na spodní straně roubku provedeme malý řez oproti velkému, aby se kůra na konci roubce při zasouvání pod kůru nevyhrnula. Roub zasuneme pod otevřenou kůru podnože. Půlměsíček na roubce zůstane opět nad úrovní řezu podnože. Vazba při tomto způsobu musí být opravdu tuhá, aby kambiální vrstvy k sobě těsně přilnuly. Také voskování musí být důkladné. Způsobem pod kůru můžeme uplatnit kromě přeštěpování hrubších podnožů i při přemostění ran na kmeni způsobených ohryzem či jiným poškozením. Použít můžeme buď roubky příslušného druhu nebo samotné výhony vyrostoucí zpod místa poranění. Štěpení pod kůru Jednoduchý způsob roubování vyžadující přítomnost mízy. Jelikož oddělená kůra na roubce vyvíjí jen minimální tlak, je nutné při tomto způsobu obvazovat velmi těsně. Pro zahojení rány je třeba, aby půlměsíčkové ranky roubce trčely nad úroveň řezu podnože (A). Co je základem úspěchu roubování? Aby se vroubek ujal, musí dojít ke srostnutí, tedy vyplnění všech mezer mezi podnoží a roubem hojivým pletivem – kalusem. Předpokladem srostnutí je co nejvyšší míra překrytí vrstvy kambia na podnoži s vrstvou kambia na roubce. Tyto vrstvy se téměř dokonale kryjí při spojkování, naopak při roubování pod kůru se kryjí minimálně. Tento problém nižšího překrytí kambiálních vrstev při roubování pod kůru se snaží řešit např. Tittelův způsob roubování pod kůru. Kambium – vrstva dělivého pletiva, která produkuje buňky dřeva na své vnitřní straně a buňky lýká na vnější straně, zajišťuje hrubnutí kmene a větví dřevin, hojení ran, a také rostoucí roub s podnoží při roubování. Proč se mi jarní roubování nepodařilo? Nejčastější příčinou neúspěchu není ani tak nekvalita řezu, spíše se pod nezdar podepíše výběr nesprávného způsobu roubování – například. roubování pod kůru v době, kdy není přítomna míza. Tento neúspěch je velmi častý u třešní, které navzdory brzkému rašení nastupují do plné mízy poměrně pozdě, často až ve druhé polovině dubna. V neposlední řadě jsou za případným neúspěchem i špatně uskladněné roubky: ať už předčasně vyrašené nebo naopak zasušené. Proč mi roubek jen rozkvetl? Pokud nám rozkvete roub při roubování jabloní a hrušek, nic se neděje. Tyto druhy obsahují smíšené poupata – postačuje květiny vyštipnout a následně nám krásně vyroste letorost. Jiná situace nastává u peckovin, kde se na bočních poupatách jednoletého dřeva mohou vyskytovat jen květní poupata (obzvláště u třešní a višní, ale jev platí pro všechny peckoviny, přičemž výjimky z pravidla samozřejmě jsou). Pokud chceme zachránit starou višnu, může se stát, že nám léta budou roubky jen kvést. V vyprávění zahrádkářů se občas setkáme s téměř až mýtickými příběhy o nemožnosti zaštípání konkrétního stromu. Přitom recept na úspěch je jednoduchý – na vroubku peckovin (např. višní a třešní) se nesmí nacházet jen boční pupeny, ale měly by obsahovat i pupen vrcholový. Pokud roubujeme tenké rouby ze starých stromů, tato zásada se může stát klíčovou. Při odběru roubů z mladých stromů je založení květů v bočních poupatách méně pravděpodobné. Štěpením to nekončí Pokud jsme zaštípili hruškovou plánku v přírodě nebo očkovali broskvový semenáček v zahradě a nemusíme ho přesazovat, máme nespornou výhodu bujnosti růstu a rychlosti vývoje mladého stromu. Přesto se však musíme během roku ke stromu začátkem léta vrátit, abychom uvolnili a složili úvazek. Po několik následujících let zase na jaře provádíme řez. Tři až čtyři roky po roubování by již štěp vysazený na trvalém místě měl být dostatečně vyvinut (ne však vždy), aby několik let vydržel i bez naší péče. Nejvíce péče vyžadují stromy přeštěpené „na hlavu“, tedy většinou způsoby, kde bylo použito 2 a více roubů (do rozštěpu, pod kůru, boční plátkování). Při následné výchově štěpu dochází k zakracování výhonů, opakovanému čištění podnože, odstraňování konkurenčních výhonů i snižování počtu původních roubů na hlavě. Počáteční větší počet roubů má za cíl zajistit dostatečnou výživu a růst kalusu po celém obvodu rány. Pokud je vše v pořádku, rána se během 2-4 let zcela zahojí novým kalusem. Štěpení ze stromu na strom Výborný způsob roubování nejen pro líné zahradníky ☺. Při tomto způsobu nám odpadá pracné odkládání roubů do sklepů a opakovaná kontrola jejich stavu. Je výborně použitelné tehdy, pokud roubky nepotřebujeme daleko a dlouho přesouvat – například. mezi sousedícími zahradami. Čím více jsou roubky narašené, tím dříve je třeba je zaštípit. Pokud z pupenů vyraší lístky, je lepší již ukončit roubování a kochat se krásou jarní přírody. Stále však můžeme zajít do sklepa a pokračovat ve roubování roubami uskladněnými ☺. Hurá do roubování!