Listnaté

Opadavý keř/ strom s hustou, nepravidelnou korunou dorůstající do 10-12m. Kvete v březnu až dubnu, jehnědy jsou elipsovité, samčí žluté, samičí zelenavé. Keř má rozsáhlý a dobře rozvinutý kořenový systém. Plod tvoří tobolka s chmýřím nažkou. Semínko dozrává v dubnu až květnu. Světlomilná, nenáročná na půdu. Dobře snáší i sušší období a výkyvy teplot. Na Slovensku se vyskytuje od nížin až do hor (do 1700 mnm). Často osidlová rubaniště, výmoly, okraje lesů. Významná pro včelaře i jako krajinotvorný prvek. Důležitou roli hraje při obnově země - je schopna tolerovat i znečištěné půdy a vázat těžké kovy.

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 ma široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobno pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivý, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květiny, takže k dosažení plodů jsou zapotřebí samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždí listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení natáhne až do srpna.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. 2,1m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice o průměru 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovička obsahuje zelenou nebo černofialovou lepkavou dužinu a 3-4 pecičky.

Dozrávání: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji střižených živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodajnou i pylodnou dřevinu. Květy, plody i kůra se používá v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů lze získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase dá získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a lze jej využít v soustružnictví.

STANOVISTE: sluneční nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Japonsko, střední a Z Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m nm Do Evropy introdukován v r. 2010. 1865.

RŮST: středně bujný, později slabší. Je to často vícekmenný strom s oválným původním areálem dorůstá do výšky 30–40 ma šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou borku. Dekorativní listy má vejčité až srdeční, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Spadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivý, dvoudomý, větrem opelivý. Jednotlivé stromy mají buď samčí nebo samičí květiny, k získání plodů jsou potřeba oba. Samčí květiny mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

Dozrávání: v srpnu.

VYUŽITÍ: je to okrasný strom , který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdcovitými, pěkně žlutě až červeně zbarvenými, ale také příjemně voňavými listy .

Stanoviště: polostín až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snese i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do asi -34 °C, náchylnější ke zmrznutí květů a rašících poupat a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také utužení půdy. Silně větruodolný. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: USA, Tennessee, McMinnville, US State Arboretum, vyšlechtěná jako selekce druhé generace křížení z roku 1998 mezi odrůdami Snow Queen a Pee Wee, na trh byla uvedena v r. 2010. 2010.

RŮST: středně bujný, dorůstá výšky 1 ma šířky 1,5m. Je to opadavý keř s kulatým tvarem. Listy jsou oválné s 5 až 7 laloky, dlouhé do 15 cm a široké do 17 cm, připomínají dubové listy . Během sezóny jsou středně zelené, na podzim se přebarvují do různých odstínů mahagonové červené . V zimě zase zaujme odlupující se borkou na větvích.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopélivá, kvete během července až září pyramidálními květenstvími dlouhými až 25 cm a širokými až 10 cm, které vyčuhují nad olistění. Oboupohlavní květiny jsou na začátku bílé, ale brzy zrůžovějí až do tmavorůžové barvy .

PLODNOST: nižší, většina květin je sterilní.

PLODY: drobné (2x2 mm) tobolky.

Dozrávání: v září a říjnu, zůstanou na keři dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka, vhodná jako solitéra, součást záhonů, skupiny keřů či volnějšího živého plotu. Díky kompaktnímu vzrůstu je obzvlášť vhodná do menších zahrad , ale zkrášlí i ty větší či parky.

Stanoviště: sluneční nebo polostín, středně výživná a dobře odvodněná půda, ne nutně kyselejší. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladnějších poloh .

ODOLNOST: mrazuodolná do -23,3 °C až -28,9 °C. Většinou netrpí chorobami ani škůdci, někdy se může vyskytnout na listech padlí či antraknóza nebo roztoči či mšice.

PŮVOD: S Amerika, území Pennsylvánie, Nebrasky, Texasu a Missouri. V Evropě se poprvé objevila kolem roku 1700, je pojmenována po botanikovi Johannovi Gottliebovi Gleditschovi. Beztrná varianta se přirozeně vyskytuje v původním území a dále se množí.

RŮST: středně bujný. Je to strom s řídkou korunou, dorůstá výšky 20–30 ma šířky 15m. Borka je tmavě šedá, později se plátkovitě odlupuje. Na rozdíl od původního trnitého druhu se na kmeni a starších větvích netvoří trny , které bývají v trnitém druhu jednoduché až třídílné, lesklé, hnědé a velké. Listy jsou střídavé, jeden až dvakrát sudoperovité. Jednotlivé světle zelené lístky jsou buď celokrajné nebo jemně vroubkované.

OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samoopelivá, hmyzem opělivá. Jedna rostlina tvoří oboupohlavné i jednopohlavné květiny. Žlutozelené květiny v krátkých, cca. 5 cm dlouhých, vzpřímených třásní se objevují před rašením listů nebo i trochu později, nejčastěji v červnu.

PLODNOST: středně raná, d o 5-7 let po výsadbě u jednotlivých stromů, kolem 10. roku v zápoji. Je pravidelná a vysoká.

PLODY: zploštělé tmavé lusky, dlouhé 20-45 cm a tlusté až 2,5 cm. Obsahují oválná semena dlouhá asi 8-20 mm.

Dozrávání: v říjnu a zůstávají na stromě až do jara.

VYUŽITÍ: jako okrasný strom zejména do parků a alejí ve městech. Ve své domovině pomáhá předcházet erozi, používá se jako větrolam či v agrolesnictví jako krmivo pro dobytek. Semena jsou jedlá i pro lidi, mladé chutnají syrové jako hrášek, lze je i tepelně upravovat, mohou obsahovat až 30 % cukru. Pražená semena lze použít jako náhrada kávy. Dužina mladých, křehkých lusků je sladká a dá se jíst zasurova, použít k přípravě nápojů nebo z ní získat cukr, později při zrání zhořkne. Dřevo je tvrdé a příležitostně se používá k výrobě nábytku či v řezbářství.

STANOVISTE: sluneční až polostín. Je velmi přizpůsobivá z hlediska půdy, optimálně roste v úrodných, vlhkých, nivných či vápenitých půdách, ale snese širokou škálu půd od písčitých přes hlinité až po jílovité, kyselé i zásadité a také sušší půdy.

ODOLNOST: silně mrazuodolná do -28,9 °C až -34,4 °C. Snese i utužené půdy, sucho, městské prostředí, zasolení půdy, znečištění ovzduší a krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. půl. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud ho zaslali botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen skoro po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně iv mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, víkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé , červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhé stopce, na okraji nepravidelně dvojitě pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadnutí listu se nápadně podobá koňskému kopytu , z toho pohchází i jeho druhové jméno.
OPELOVACÍ POMĚRY: květiny jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých třásní, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány i hmyzem i větrem.
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.
PLODY: zelené kulovité ostnaté tobolky s tmavě hnědými semeny velkými 1 až 3 cm.
Dozrávání: obvykle během října.
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají k výrobě mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám .
Stanoviště: slunečné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i hůře. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší . Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá ploskáček jírovec ( Cameraria ohridella ), který způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.

PŮVOD: není zcela jasný, zřejmě jde o kříženec druhů Platanus occidentalis a P. orientalis. U nás byl poprvé vysazen zřejmě v 1. polovině 19. století. V současnosti jde ov Evropě nejčastěji vysazovaný platan.
RŮST: opadavý strom dorůstající výšky až kolem 40 m, se širokou korunou a hrubým kmenem. Borku starších stromů tvoří několik vrstev s různou barvou a postupně se odlupuje, čímž kmen získává velmi charakteristický a dekorativní vzhled. Listy jsou středně hluboce dlaňovitě laločnaté, listová čepel je 3-7-klanná.
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v dubnu až květnu, současně s rašením listů. Květy jsou jednopohlavné a strom je jednodomý.
PLODNOST: raná (do 10 let), pravidelná.
PLODY: kulovité souplodí nažek je výrazně štětinovité, dosahuje průměru 2,5–3,5 cm, vyrůstá na stopkách po 1–3 kusech.
Dozrávání: v listopadu až prosinci.
VYUŽITÍ: vhodný do parků, velkých zahrad či alejí.
Stanoviště: ideální sluneční , teplé, s dostatečně vlhkou půdou, namrzá jen velmi výjimečně. Dobře snáší vysokou hladinu podzemní vody. U nás je dřevinou nížin a pahorkatin, ale ve Švýcarsku roste až do 800 m nm
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -23 °C, je vhodný i do půd s vyšším obsahem vápníku, je odolný proti znečištění městského prostředí.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himaláje.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20-35 ma šířky 12m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a bílošedou až zelenošedou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černejoucí a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločné, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté . Na krátkých větvičkách jsou listy kulatě vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu tence plstnaté.

OPELOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, opylovaný větrem, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5-10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnedách s chmýřím.

Dozrávání: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat jej můžeme do břehových porostů a alejí vedle vodních toků či do větrolamů , kde plní funkci výplňových rychle rostoucích dřevin, do agrolesnických systémů . A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře .

Stanoviště: sluneční, jen mladé stromky snášejí slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných naplaveninách. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidlová lomy, pískovny, cihelny, náspy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém louhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuodolný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy .

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, možná ze severoitalského Lombardie, kde byl pěstován již v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou , dorůstá výšky 30-40 m, šířky a kmenem v průměru 1-2 ms výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle nahoru. Listy jsou střídavé, s dlouhými stopkami, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4-10 cm, obykle širší než delší, lysé.
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství - jehnědy.
PLODNOST: jelikož tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Rozmnožujeme ho řízky, které výborně zakořeňují.
PLODY: netvoří plody.
Dozrávání: netvoří plody.
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží , snáší však i sušší podmínky, vhodný i do alejí či stromořadí, parků, při sportovních hřištích . Pupeny jsou léčivé a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurději, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček bsahují i ​​salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, který snižuje horečku .
STANOVISTE: sluneční. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, ale potřebuje vyšší stav hladiny podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD: Evropa od Islandu až po S Afriky, Asie mírného pásma až po Japonsko.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15-30 ma šířky 10 ms nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří část rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.

OPELOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, opylovaný větrem, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před vyrašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.

PLODNOST: raná (již 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná as malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na shořeništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladkami.

PLODY: tobolky v jehňadách s chmýřím.

Dozrávání: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychle rostoucí výplňová dřevina, do alejí při vodních tocích a břehových porostů , do brownfieldů, do agrolesnických systémů . Z topolů má nejkvalitnější dřevo , které se používá k výrobě zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře .

Stanoviště: slunečné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se jí daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s březou rychle obsazuje obnažené půdy, čistinky, opuštěné pastviny.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuodolný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy .

PŮVOD: Evropa až po západní Sibiř a Střední Asii, Přední Asie a SZ Afriky.

RŮST: bujný růst, vytváří stromy vysoké 25 ma široké 10m.

OPELOVACÍ POMĚRY: dvoudomá, tvoří samčí a samičí stromy, květiny jsou opylovány hmyzem. Významný zdroj pylu pro hmyz v dubnu a květnu.

PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: tobolky.

Dozrávání: po 5 týdnech od oplodnění.

VYUŽITÍ: ikonická dřevina vodních ploch a toků, kde zpevňuje břehy. Strom je hostitelem více než 200 hmyzích druhů, mimo jiné je významnou potravou pro mnohé housenky motýlů. Loňské výhony se používají v košikářství. Léčivé využití: vrbová kůra se používá vnitřně proti horečkám, revmatismu a neuralgiím. Dřevo se používá k výrobě držadel a násad, ale i dřevního uhlí pro vnitřní použití při průjmech apod.

STANOVISTE: nesnáší zastínění, vyžaduje slunečné stanoviště . Preferuje hluboké, písčitohlinité až hlinité, na živiny bohaté půdy, ale snese i chudší půdy. Je součástí lužních lesů, břehových porostů, neodmyslitelně patří k vodním plochám i tokům.

ODOLNOST: silně mrazuodolná , snáší dlouhotrvající záplavy, znečištění ovzduší .

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu po Don. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní lemy.
RŮST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m . Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na rubu žlutozelené, slabě kožovité, protistojné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až v červenci, má oboupohlavní květy opylované hmyzem. Je samoopelivý. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenavě bílé, uspořádané v malých metlinách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.
PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květin a vyvíjejících se plodů při řezu.
PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé , pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v metlinách. Získává se z nich modrozelené barvivo , stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv.
Dozrávání: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: dekorativní dřevina, vhodná do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.
STANOVISTE: slunečné až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako dřevina do živého plotu.
ODOLNOST: mrazuodolný do -29 °C až -34 °C , odolný vůči suchu , dobře snáší znečištění ovzduší.