Ovocné stromy

PŮVOD: ČR, vypěstoval ji Antonín Haman jako náhodný semenáč v Újezdě u Lázní Bělohrad, zač. 20. století. Na veřejnost se dostala v roce. 1925, kdy školkař J. Kuhn z Brtve a pomolog V. Zeman z Lužan vyzvali v časopise Ovocnické rozhledy pěstitelů, aby upozorňovali na nejlepší typy švestek.

RŮST: středně bujný, vytváří kulovitou až široce kulovitou, později rozložitou a středně hustou korunu s bohatým plodonosným obrostem, nevyholuje. Habitusem se nepodobá na Domácí švestku, ale spíše na Vlašku.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopélivá, kvete středně brzy.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 19 g), protáhlého, typicky švestkového tvaru , nejširší uprostřed a rovnoměrně se zužující k oběma koncům. Slupka je fialová až tmavě modrá, s výrazným světle modrým osříněním , pod ním lesklá, málo hladká, kyselkavá. Dužina je zelenožlutá, pevná, středně šťavnatá, s vynikající, sladce kyselkavou, typicky švestkovou chutí , výrazně sladší než má Domácí švestka (Bystrická). Dobře se odděluje od pecky.

Dozrávání: koncem srpna a začátkem září.

VYUŽITÍ: chuťově výborná švestka vhodná pro přímý konzum a všechny způsoby zpracování , k sušení, výrobě džemů, marmelády, kompotů či kvalitních destilátů.

STANOVISTE: slunečné, s dostatečně vlhkou, úrodnou půdou, nesnáší suchou půdu. Je velmi vhodná do okrajových, chladnějších oblastí , kde dosahuje lepších výsledků než v teplých oblastech.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě , středně v květu. Silně odolná vůči moniliové spále ( Monilinia laxa ), ale citlivější na šarku a moniliózu plodů ( Monilinia fructigena ). Středně odolná vůči praskání plodů při dlouhotrvajících deštích.

PŮVOD: velmi stará odrůda, zřejmě z Nizozemska.

RŮST: slabší, s velmi brzkým nástupem do plodnosti. Tvoří širší, nepříliš velké, poměrně husté jehlanovité či kulovité koruny, větve jsou vzpřímené, plodonosný obrost je krátký.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy a dost dlouho , protože pozdě rozkvétá na jednoletém dřevě, sama je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Baumannova reneta , Bernské růžové, Coxova reneta , Charlamowski , Croncelské , Hammersteinovo , Kalvil bílý zimní, Krasokvět žlutý , Oldenburgovo, Ontario , Parména zlatá zimní , Průsvitné letní .

PLODNOST: velmi raná, vysoká, téměř pravidelná.

PLODY: menší až středně velké (115-150 g), kulovité, případně vejčité či válcovité s charakteristickým povrchovým kalichem . Slupka je nejprve hladká, suchá, zelenožlutá, později až mastná a lesklá, voskově lepkavá, zlatožlutá s výraznými rezavými lenticely . Dužina je tuhá, později křehká, žlutobílá, s ananasovou vůní, velmi šťavnatá . Chuť je sladkokyselá, kořeněná, silně aromatická, výborná .

Dozrávání: sklizeň od poloviny října, konzumně dozrává v prosinci, vydrží do února. Plody velmi dobře drží na stromě, nepadají.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum, sušení. Mastné plody se lehce špiní.

STANOVIŠTE: Teplé, dostatečně vlhké, propustné, úrodné, hlinité půdy. Nesnáší těžké, jílovité, mokré půdy, na kterých trpí rakovinou, ale ani příliš suché půdy, kde trpí padlím. Vhodná i do vyšších poloh, ale chráněných před větrem.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, středně v květu. Málo náchylná k strupovitosti .

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda pěstovaná již v 18. století v Německu a Nizozemsku, rozšířená zejména v blízkosti dnešního Gdaňsku v historickém území Pomořanska, které se po 2. světové válce rozdělilo mezi Německo a Polsko.

RŮST: bujný, tvoří velkou, kulovitou, později rozložitou, širokou a hustou korunu. Dožívá se vysokého věku.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Ananasová reneta , Baumannova reneta , Bernské růžové, Boikovo, Croncelské , Jonathan , Krasokvět žlutý , Ontario , Parména zlatá zimní , Signe Tillisch.

PLODNOST: raná až středně raná, (středně) pravidelná, střední až vysoká, ob rok vyšší.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 150 g), kulovité až ploše kulovité, úhledné, s charakteristickými podélnými hranami , často se švem, střední velikosti. Slupka je jemná, hladká, lesklá, mastná, zelenožlutá, překrytá krvavou červení a někdy pruhováním, často s nádechem modravého osření . Dužina je nažloutlá, pod slupkou často narůžovělá, jemná, kyprá, šťavnatá a voňavá . Chuť je sladkokyselá, jemně kořeněná s malinovou příchutí , dobrá.

Dozrávání: sklizeň koncem září, konzumně dozrává hned po sklizni, vydrží do prosince, ale časem ztrácí chuť. Plody se špatně přepravují, snadno se otlačují.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, mošty, výrobu vína.

Stanoviště: sluneční, nenáročná odrůda na teplo a půdu, vhodná i do vyšších, horských poloh , vyhnout se jen příliš vlhkým polohám a mokrým půdám, či příliš suchým půdám, na kterých jsou plody malé.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i květu, středně až výše odolná vůči padlí , středně vůči rakovině, středně až méně vůči strupovitosti.

PŮVOD: neznámý, velmi starý, pravděpodobně Anglie (King of Pippins) nebo Francie (La reine des reinettes) ve 13. století, možná s normandskými dobyvateli z Francie do Anglie.

RŮST: v mládí bujný, po 25. roce kvůli bohatým úrodám zpomaluje až ustává - odrůda rychlého vývoje . Tvoří krásně rovné kmeny. Koruna je úzká, vysoká, nejprve jehlanovitá, později vysokokulovitá, vytváří jen krátký bohatě rozvětvený plodonosný obrost. Potřebuje kvalitní výchovný řez, aby nezababčila a udržovací a zmlazovací řez.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy a dlouho , je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Ananasová reneta , Baumannova reneta , Coxova reneta , Krasokvět žlutý , Gdaňský hranáč , Landsberská reneta , Ontario , Charlamowski , Zuccalmagliova reneta , Boikovo, Croncelské , Průsvitné letní .

PLODNOST: velmi raná, velmi vysoká , střídavá.

PLODY: středně velké (80-170 g), úhledné, kuželovité až kulovité. Slupka je sytě žlutá, zlatožlutá až oranžová, karmínově pruhovaná. Dužina je žlutobílá, tuhá, šťavnatá, na vzduchu hnědne, je výborné, sladkokyselé, kořeněné, aromatické, renetovité chuti .

DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem září a v 1. půl. října, konzumně dozrává na přelomu října a listopadu, skladovatelná je do února, Max. března.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také pro sušení , výrobu vína či moštování; dobře snáší přepravu.

Stanoviště: slunečné, půdy hlubší, přiměřeně vlhké, výživné , v suchých jsou plody drobné, v příliš vlhkých trpí rakovinou. Polohy libovolné, s výjimkou drsných, mrazových a uzavřených.

ODOLNOST: silně mrazuodolná v květech, středně ve dřevě, středně až silně odolná vůči padlí, méně vůči strupovitosti a rakovině; v suchých oblastech jsou plody náchylné k napadení zavíječem jablečným a vlnačkou krvavou.

PŮVOD: pravděpodobně Itálie, stará odrůda, existuje mnoho jejích typů.

RŮST: v mládí středně bujný, vzpřímený až polovzpřímený, později mírný, tvoří středně velké, kulovité, hustší, později převislé, deštníkovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: je samoopélivá , kvete středně brzy až pozdě , je dobrým opylovačem.

PLODNOST: středně raná, maximálně středně vysoká kvůli červivosti, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 28-31 g), oválné, k oběma koncům zúžené, nesouměrné. Slupka je pevná, hladká, pod světle modrým osříněním fialovomodrá až tmavomodrá , místy rezavá, v plné zralosti se dá stáhnout z plodu, je nakyslá. Dužina je žlutozelená až zlatožlutá, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až nasládlá, aromatická, výborná . Pec se velmi dobře odděluje od dužniny.

Dozrávání: pozdní, 6 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna až začátkem září.

VYUŽITÍ: je vhodná pro přímý konzum i univerzální zpracování : sušení, výrobu džemů, marmelády, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet či do švestkových koulí.

STANOVISTE: sluneční, teplé, chráněné. Nejlépe se jí daří v hlinitých, úrodných a vlhčích půdách. Je vhodná jen do teplých poloh .

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květiny kvetou pozdě , tak lépe unikají pozdním jarním mrazem. Napadají je silnější obalovač švestkový ( Cydia funebrana ) a pilařka švestková ( Hoplocampa minuta ), takže často bývá červivá. Je náchylnější na šarku. Při dlouhotrvajících deštích plody praskají a trpí moniliózou ( Monilinia spp. ).

PŮVOD: Maďarsko, okolí města Nagykőrösi, odtud se před 2. světovou válkou rozšířila k nám.

RŮST: v mládí bujný, v období plodnosti středně bujný. Tvoří větší, vysokokulovité až vysokopyramidální koruny, později až převislé.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy až středně pozdě. Vhodné opylovače: višně Fanal , Morela pozdní , Vackova , třešeň Thurn Taxis (Schneiderova) . V době květu potřebuje teplé počasí, je náročná na opylení.

PLODNOST: středně raná, střední až nižší, pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 6-7 g), kulovité. Slupka je tenká, lesklá, tmavě červená se světlejšími tečkami, je to kyselka . Dužina je světle červená, měkká, jemná, šťavnatá, šťáva barví středně. Chuť je kyselkavá, nasládlá, mírně natrpklá, v plné zralosti příjemně aromatická a kořeněná, výborná . Pecka se dobře odděluje od dužniny. Po oddělení plodu od stopky z něj nevytéká šťáva.

Dozrávání: pozdní, v 6. třešňovém týdnu, obyčejně kolem poloviny července. Je vhodná pro mechanizovaný sběr, dobře se přepravuje i skladuje.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také pro všestranné zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty či sušení.

Stanoviště: slunečné, teplé, není náročná na půdu, ale nejlépe jí vyhovují hlinitopísčité, propustné půdy s dostatkem vláhy. V suchých půdách jsou plody drobnější. Vhodná do teplých a středně teplých poloh .

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a vůči monilióze . Napadá ji vrtivka třešňová, tedy bývá červivá.

PŮVOD: Slovensko, šlechtitelská stanice Veselé u Piešťanů, pracoviště Borovce v r. 1964 vyšlechtěna jako kříženec odrůd Julskij a Maďarská, registrována byla v r. 1964. 1991, udržovatelem jsou ŠVS Veselé u Piešťanů a SEVA-FLORA Valtice.

RŮST: středně bujný, koruna je vznosná, široce rozložitá, středně hustá až hustší s množstvím krátkého plodonosného obrůstku. Letorosty jsou středně dlouhé, červenohnědé s menším množstvím lenticel.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, kvete pozdě.

PLODNOST: vysoká, většinou pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 40-50 g, 49 mm), oválné, středně dobře tvarově a velikostně vyrovnané, téměř souměrné, s hlubokým a širokým břišním švem. Slupka je středně pevná, žlutá s tmavším červeným, pruhovaným nebo tečkovaným líčkem. Dužina je měkká, rozplývavá, oranžová, středně šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá až kyselejší (obsah cukrů průměrně 10,65 g/100 g, kyselin 1,36 g/100 g). Pecka je středně dobře odlučitelná od dužiny.

Dozrávání: pozdní, asi 2 týdny po odrůdě Velkopavlovická, tedy během 1.-2. týdne srpna.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum i všestrané zpracování, ale zejména pro džemy. Dobře snášejí přepravu.

STANOVISTE: sluneční, teplé. Je středně náročná na stanoviště. Dá se pěstovat ve všech oblastech vhodných pro meruňky, v těch vyšších na chráněných stanovištích.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, silně mrazuodolná v květních poupatách. Je středně až silně odolná vůči moniliové ložnici ( Monilinia laxa ), silně odolná vůči moniliové hnilobě plodů ( Monilinia fructigena ). Je spolehlivě tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: Švédsko, Balsgård Fruit Breeding Institute, vyšlechtěná v roce 1952 jako kříženec odrůd Carska x Ruth Gerstetter, poprvé popsaná v r. 1952; 1972

RŮST: středně bujný až bujný, s polovzpřímenou, hustší korunou.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, hmyzem opelivá, kvete pozdě.

PLODNOST: středně raná, středně vysoká až vysoká, někdy mírně střídavá.

PLODY: středně velké až větší, eliptické, nesouměrné. Slupka je osříněná, pod osříněním tmavě modrá, zastíněná strana světlejší. Dužina je žlutozelená, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je kyselá sladká až sladká, průměrně aromatická, dobrá až velmi dobrá. Pec je velmi dobře odlučitelná od dužniny. Je to pološvestka .

Dozrávání: je velmi rané , je to jedna z nejranějších odrůd, dozrává přibližně 58 dní před odrůdou Bystrická, tedy v 1. a 2. dekádě července , dozrává velmi postupně po dobu asi 2 týdnů.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také všestranné zpracování, zejména na koláče. Plody nesnesou delší přepravu.

Stanoviště: slunečné, s úrodnou půdou, dobře odvodněnou, ale dostatečně vlhkou. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí pro švestky.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i v květu. Je středně tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: Slovensko, šlechtitelská stanice Veselé u Piešťanů, pracoviště Borovce v letech 1964-1989 vyšlechtili Pavel Cifranič a Daniela Benediková jako křížence odrůdy Maďarská a směsi pylu odrůd Achrori, Arzami a Zard s následnou selekcí.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete pozdě, asi 2-4 dny po Velkopavlovické. Vhodné opylovače nebyly ověřeny, ale podle času kvetení by to mohly být: Lejuna, Veharda, Veselka, Vynoslivij.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 50-60 g), vejčité, ze stran mírně zploštělé, mírně nesouměrné, hladké. Slupka je středně hustě plstnatá, oranžová, s menším, ale výrazným purpurovým, rozmytým líčkem. Dužina je oranžová, středně tuhá, méně až středně šťavnatá. Chuť je nakysladká až nasládlá, mírně aromatická, příjemná . Dužina je velmi dobře odlučitelná od pecky.

Dozrávání: rané, 6-10 dní před odrůdou Velkopavlovická, přibližně od 2. týdne v červenci.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum i všestranné zpracování na džemy, výživy, kompoty či sušení.

Stanoviště: slunečné, půda živná, dobře odvodněná. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí pro meruňky, do vyšších poloh na chráněné lokality.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je spolehlivě tolerantní vůči šarce .

PŮVOD: velmi stará odrůda, možná z Nizozemska, už k.o. 18. stol. rozšířena v Německu jako Große Prinzessin nebo Lauermanns Knorpelkirsche. Jméno Napoleonova získala ve Francii. Někteří pomologové ji ztotožňují s Büttnerovou červenou chrupavkou.

RŮST: v mládí bujný, v době plodnosti střední. Tvoří velké koruny, jejich tvar je polovzpřímený až rozložitý. Kosterní větve rostou vzpřímeně, postranní jsou převislé.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizooplivá, kvete středně brzy až středně pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Burlat , Karešova , Kaštánka , Regina , Van, ale i Hedelfingenská , Troprichterova , Thurn Taxis (Schneiderova) , které ale mohou kvést později. Je nekompatibilní s odrůdami Lambert a Bing.

PLODNOST: středně raná až pozdní, vysoká až velmi vysoká , pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 7 g), tupě srdeční či kulaté, nepravidelné. Zadní strana je vypouklá, přední stlačená. Slupka je tenká až středně silná, lesklá, světle žlutá s červeným líčkem . Dužina je krémová až světle žlutá, tuhá, středně šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je velmi dobrá až výborná , sladkokyselá, mírně nahořklá, velmi aromatická. Pec se středně dobře odděluje od dužniny.

Dozrávání: středně časné, v 5. třešňovém týdnu, tedy během 1. poloviny července. Napadá ji vrtivka třešňová, bývá červivá. Na stromě se plody udrží až 3 týdny.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum a kompoty, ale také pro sušení a destiláty či džemy a marmelády. Plody jsou středně náchylné k otlakům.

STANOVISTE: sluneční. Preferuje středně těžké, hluboké půdy, v suchých půdách jsou plody drobnější, v příliš vlhkých jílovitých půdách může trpět klejotokem a moniliovou spálou ( Monilinia laxa ). Nejvíce jí vyhovují teplé a středně teplé polohy, kde dosahuje i nejlepší chuti, u kvalitní půdy může být i ve vyšších polohách.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, středně mrazuodolná v květu. Náchylnější k praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů, středně náchylná k monilii plodů a moniliové ložnici, zejména v příliš vlhkých půdách.

PŮVOD: Švýcarsko, Wädenswil, objevil jej koncem 19. století jako náhodný semenáč vrchní zahradník Löbner a pojmenoval po svém otci, popsán byl poprvé v roce 1899.

RŮST: zdravý, vytváří středně velké, vznosné a pravidelné koruny.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy. Vhodné opylovače nejsou ověřeny, ale podle doby kvetení by mohly být např. umělé kuličky. Banánové zimní, Batul , Baumannova reneta , Čistecké lahůdkové , Gascoyneho šarlatové , Hammersteinovo , Hájkova muškátová reneta, Idared, Jadernička moravská , Kalvil bílý zimní , Krasokvět žlutý , Solivarské ušlechtilé , Wesenerovo , Zuccalmagliova reneta , Zvonkové .

PLODNOST: pozdější, spíše nižší.

PLODY: středně velké až větší plody (průměrně 180 g) kuželovitého tvaru. Slupka je středně hrubá, hladká, pololesklá, v základu citrónově žlutá, překrytá mramorovanou/pruhovanou červení . Dužina je křupavá , jemně nažloutlá, voňavá , méně šťavnatá, na vzduchu téměř nezhnědne. Chuť výborná , sladce kyselkavá, aromatická .

Dozrávání: sklizeň v 1. polovině října (co nejpozději), konzumní zralost: prosinec , skladovatelnost do dubna i déle. Větrem plody nepadají, nehnijí, nevadnou .

VYUŽITÍ: přímý konzum, zpracování, dlouhodobé skladování . Plody dobře snášejí transport.

Stanoviště: méně náročná odrůda, vhodná i do vyšších, podhorských poloh; preferuje středně těžké půdy a vlhčí ovzduší.

ODOLNOST: silně mrazuodolná , odolná vůči chorobám, včetně strupovitosti a vůči škůdcům , jen v suchu trpí padlím.

PŮVOD: ČR, Holovousy, vyšlechtil ji pravděpodobně FJ z Leveneurů a Grünwallu ve 2. půl. 18. stol.

RŮST: zdravý bujný růst, později roste středně intenzivně, vytváří velké, rozložité až převislé koruny. Odrůda nevhodná pro nízké tvary.

OPELOVACÍ POMĚRY: dobrý opylovač se střední dobou květu. Vhodné opylovače: Baumannova reneta, Ontario , Hammersteinovo , Matkino , Panenské české, Parména zlatá zimní, Wealthy.

PLODNOST: pozdější, každý 2.-3.rok vysoká.

PLODY: středně velké, kulovité, mírně zploštělé, s charakteristickým svalcem (“pupkem”) při stopce. Povrch lesklý, základní barva žlutá , víceméně překrytá temnou karmínovou červení , sluneční strana bývá temněji pruhovaná . Slupka je tuhá, dužina s malinovou vůní je někdy zcela bílá, jindy červenavá nebo žluto-zelenkavá, křehká, na vzduchu mírně hnědne; chuť výborná , sladká až mírně sladkokyselá.

DOZŘÍVÁNÍ: sklizeň začátkem října, zralost říjen/listopad , vydrží do prosince, plody z vyšších poloh až do února.

VYUŽITÍ: výborná, chutná odrůda s výraznou malinovou vůní, vhodná pro přímý konzum, mošty .

STANOVIŠTE: živné půdy, spíše vyšší a vlhčí polohy, chráněné před větrem.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu, odolná vůči mrazu a rakovině , dobře vzdoruje vlnatce, málo trpí padlím, v uzavřených polohách je středně náchylná k strupovitosti. Někdy jí v létě předčasně opadávají listy a následně i plody.

PŮVOD: stará odrůda, zřejmě z obce Solivar, která je dnes součástí Prešova, byla šířena již před rokem 1880, má i další názvy: Solnohradské ušlechtilé, Borka či Šovari

RŮST: v mládí bujný, později střední. Vytváří středně velké, zahuštěnější, rozložité koruny. Je dlouhověká , ale ve vyšším věku potřebuje při slábnoucím růstu zmlazení.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizoopelivá, kvete středně brzy a relativně krátce, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Parména zlatá zimní , Landsberská reneta , Ontario .

PLODNOST: středně raná až pozdní, vysoká , při dobrém řezu pravidelná a rovnoměrně rozložená po celé koruně. Plodí na kratších plodonosných větvičkách.

PLODY: střední až velké (160 až 320 g), variabilního tvaru, mírně kuželovité, ke kalichu se sbíhají, nejširší jsou uprostřed. Slupka lesklá, mastná, velmi hrubá a hladká. Zelenožlutá až žlutá barva plodu je překryta načervenalým pruhovaným líčkem. Dužina je téměř bílá, někdy pod slupkou narůžovělá, jindy nazelenalá, velmi šťavnatá , na vzduchu jen málo hnědne . Chuť je sladká s mírnou kyselostí , jemně kořeněná, téměř bez aroma, dobrá.

DOZŘÍVÁNÍ: Sbírá se v říjnu, konzumní zralosti dosahuje v listopadu, vydrží do března, pak rychle moučnatí, z teplejších poloh při skladování i trpí pěhovitostí. Dobře snáší přepravu, neotlačuje se.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum, ale zejména pro moštování , kuchyňské využití či sušení.

STANOVISTE: sluneční. Je méně náročná na kvalitu půdy, ale nejlépe se jí daří v hlubších a vlhčích půdách. V suchých půdách může trpět červivostí. Je vhodná i do vyšších poloh , ale je třeba se vyhnout uzavřeným polohám, kde by trpěla strupovitostí.

ODOLNOST: je středně až silně mrazuvzdorná ve dřevě i květech, středně až silně odolná vůči padlí, méně vůči strupovitosti. Je náchylná i na hnití jádřince a červivost v suchých polohách.

PŮVOD: krajový velkoplodý genotyp z úpatí Považského Inovce.

RŮST: středně bujný až bujný, rozložitý. Dorůstá mohutného, ​​velmi dlouhověkého stromu do výšky 15-30 metrů a dožívá se několik set let. Koruna je široce rozložitá, její velikost závisí na stanovišti (u solitérního stromu je široká až 20 metrů, u stromu rostoucího v lese je menší). Kůra je šedá, v mládí hladká, borka tmavohnědá a rozpukaná. Listy jsou 15-20 cm dlouhé, složené ze 6-10 párů jednotlivých lístků se zoubkovitým okrajem. Na podzim se krásně zbarvují do žluta, oranžova, červena.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samoopélivá , hmyzem opělivá. Kvete v květnu až červnu a květiny jsou oboupohlavní, bílé, výjimečně i růžové, seskupené v okolících.

PLODNOST: raná (po 5-6 letech od výsadby při dobrém řezu), vysoká pravidelně ob rok nebo ob 2 roky.

PLODY: velké, kulovitého až kónického tvaru. Slupka zralých plodů je žlutá až žlutooranžová s červeným líčkem, které pokrývá 20-50% slupky. Dužina je nažloutlá, před zhniličením trpká. Po zhniličení je světle hnědá až středně hnědá, krémovitá, sladká, šťavnatá, aromatická .

Dozrávání: během září . Při uskladnění hniliče velmi rychle a do několika dní je třeba je spotřebovat.

VYUŽITÍ: majestátní, krajinotvorný strom vhodný do alejí, sadů, do velkých zahrad či volné krajiny. Plody jsou po uhniličení vhodné pro přímý konzum a pro výrobu povidla, kompotů a velmi jemné a kvalitní kořalky - oskorušovice, k sušení (a umleté ​​na pracharandu), moštování. Dřevo je velmi pevné, těžké, kvalitní a tvrdé, má krásnou kresbu a barvu, používalo se k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů, při výrobě nábytku (intarzie). Květy a plody mají léčivé účinky proti trávicím obtížím.

Stanoviště: teplé a slunečné, dobře se jí daří v úrodných, spíše sušších půdách, tam, kde se pěstuje réva.

ODOLNOST: silně mrazuodolná do -30 °C, dobře odolná vůči strupovitosti plodů ( Venturia inaequalis ). Vysoce odolná vůči smogu a exhalacím .

PŮVOD: velmi voňavý genotyp z Moravského Lískového.

RŮST: středně bujný až bujný, rozložitý. Dorůstá mohutného, ​​velmi dlouhověkého stromu do výšky 15-30 metrů a dožívá se několik set let. Koruna je široce rozložitá, její velikost závisí na stanovišti (u solitérního stromu je široká až 20 metrů, u stromu rostoucího v lese je menší). Kůra je šedá, v mládí hladká, borka tmavohnědá a rozpukaná. Listy jsou 15-20 cm dlouhé, složené ze 6-10 párů jednotlivých lístků se zoubkovitým okrajem. Na podzim se krásně zbarvují do žluta, oranžova, červena.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samoopélivá , hmyzem opělivá. Kvete v květnu až červnu a květiny jsou oboupohlavní, bílé, výjimečně i růžové, seskupené v okolících.

PLODNOST: raná (po 5-6 letech od výsadby při dobrém řezu), vysoká pravidelně ob rok nebo ob 2 roky.

PLODY: středně velké, hruškovitého tvaru. Slupka zralých plodů je žlutá. Dužina je nažloutlá, před zhniličením trpká. Po zhniličení je světle hnědá až středně hnědá, krémovitá, sladká, šťavnatá, výrazně aromatická – jakoby po skořici .

Dozrávání: během září . Při uskladnění hniliče velmi rychle a do několika dní je třeba je spotřebovat.

VYUŽITÍ: majestátní, krajinotvorný strom vhodný do alejí, sadů, do velkých zahrad či volné krajiny. Plody jsou po uhniličení vhodné pro přímý konzum a pro výrobu povidla, kompotů a velmi jemné a kvalitní kořalky - oskorušovice, k sušení (a umleté ​​na pracharandu), moštování. Dřevo je velmi pevné, těžké, kvalitní a tvrdé, má krásnou kresbu a barvu, používalo se k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů, při výrobě nábytku (intarzie). Květy a plody mají léčivé účinky proti trávicím obtížím.
Stanoviště: teplé a slunečné, dobře se jí daří v úrodných, spíše sušších půdách, tam, kde se pěstuje réva.
ODOLNOST: silně mrazuodolná do -30 °C, dobře odolná vůči strupovitosti plodů ( Venturia inaequalis ). Vysoce odolná vůči smogu a exhalacím .

PŮVOD: Francie, Bry-Sur-Marne nedaleko Paříže, náhodný semenáč objevený kolem roku 1820.

RŮST: nejprve bujný, pak slábne, vytváří menší kulovitou korunu, je vhodná i do menších zahrad. Vyžaduje častější zmlazovací řez.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizooplivá, kvete skoro až středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače: Carská, Čačanská raná , Ersingenská (Ahlbachova) a Lützelsachsenská , Viktorie.

PLODNOST: středně raná až pozdější, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: menší až středně velké (průměrně 15-22 g), kulaté , ze stran mírně stlačené, souměrné. Pod světle modrým osříněním a tmavě fialovou kyselejší slupkou ukrývá polotuhou, jemnou, zelenožlutou, šťavnatou dužinu, dobře odlučitelnou od pecky. Chuť je nasládlá, málo kyselkavá, kořeněná, velmi dobrá až vynikající .

Dozrávání: velmi časné, koncem července postupně. Plody vydrží na stromě i 2 týdny.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, k sušení, výrobě kompotů, destilátů či povidlů. Po sklizni dobře snášejí přepravu.

Stanoviště: sluneční, není příliš náročná na stanoviště. Upřednostňuje vlhčí úrodné půdy, ale vysloveně jí vadí jen suchá stanoviště, na kterých jsou plody při velkých úrodách příliš malé, nevybarvené, méně chutné. Je vhodná do všech poloh pro švestky i do těch vyšších .

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i květu, středně až méně tolerantní vůči šarce, středně až výše odolná vůči monilióze ( Monilinia spp. ), netrpí klejotokům .

PŮVOD: USA, kříženec odrůd Agenská x Grand Duke, zač. 20. st.

RŮST: středně silný růst, vytváří vysoce pyramidální, řidší korunu.

OPELOVACÍ POMĚRY: samoopélivá odrůda, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: raná, přináší pravidelné, vysoké úrody.

PLODY: velké, podlouhlé, na obou koncích zúžené (30 - 40 g). Slupka je pevná, tmavě modrá až tmavě fialová se světle modrým osřiněním, nakyslá. Dužina je zelenožlutá, šťavnatá. Chuť sladká/sladkokyselkavá, lepší v teplých polohách a po úplném dozrání, mírně aromatická . Poměrně dobrá oddělitelnost dužiny od pecky.

Dozrávání: začátkem září.

VYUŽITÍ: přímý konzum, zpracování, mrazení, výrobu kořalky. Plody dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTE: hlinité, úrodné, výživné půdy a teplé , chráněné polohy. Nesnáší chladná a zamokřená stanoviště.

ODOLNOST: odrůda tolerantní k šarce, ve dřevě odolná vůči mrazu , v květu středně odolná vůči mrazu, náchylnější k monilióze.

PŮVOD: Maďarsko, Budapešť, vyšlechtil ji Maliga Pál jako kříženec odrůd Pandy a Montreuil a od r.. 1970 je na trhu.

RŮST: v mládí bujný, v období plodnosti středně bujný, polovzpřímený. Vytváří vysoké, kulovité, hustší koruny. Nevyholuje a nemá sklon k převislému růstu, dobře se tvaruje .

OPELOVACÍ POMĚRY: je samoopelivá , kvete skoro až středně brzy.

PLODNOST: raná až středně raná, středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 6 g), zploštěle kulovité. Slupka je velmi jemná, světle červená až zářivě červená , je na pomezí mezi kyselkou a amarelkou . Dužina je světle červená, měkká, řidší, rozplývavá, velmi šťavnatá , šťáva málo barví. Chuť je příjemně sladkokyselá, při plném vyzrání až nakysladká, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobře aromatická, velmi dobrá až výborná . Pecka se dobře odděluje od dužniny. Po oddělení plodu od stopky z něj vytéká šťáva.

Dozrávání: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července, relativně rovnoměrně. Hůře snáší přepravu, snadno se otiskuje.

VYUŽITÍ: výborná stolní odrůda vhodná zejména pro přímý konzum (višně na dortu), ale také pro všestranné zpracování na světlejší kompoty, džemy, sirupy či sušení.

STANOVISTE: sluneční, teplé. Nejlépe se jí daří v úrodných, dostatečně vlhkých, ale dobře odvodněných půdách. V suché půdě jsou plody drobnější. Nesnáší vyšší hladinu podzemní vody, trpí tam klejotokem. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh .

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, květních poupatách a v květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů. Je středně až méně odolná vůči monilióze.